Spal ve zšeřelé místnosti jen na matraci nebo žíněnce. Dveře musely být někde v protilehlé stěně a okno nejspíš za hlavou. Byl v ohrožení a elektronicky odposloucháván. V polospánku plánoval únik. Slyšel dech muže, který naslouchal. Když se změnil v hluboké a pravidelné oddechování, usoudil, že dotyčný dřímá. Rozhodl se toho využít a opatrně vstal. Nedařilo se mu to tak potichu, jak by si přál, přesto agenta nevzbudil.
Prchal slunečnou krajinou, připomínající horský hřeben s nízkou trávou a kamenitou zemí. Běžel po velmi nízko seříznutých pařezech stromů, působících dojmem moderního uměleckého díla, které tvořily nepravidelný chodník.
Ocitl se v moderní budově z kamene, železa a skla. Všechno už bylo černobílé. Stále měl pocit pronásledovaného. Byl tam někdo známý, komu přibouchl dveře před nosem, aby věděl, jaké to je (řekl mu, že totéž udělali Číňané jemu a použil při tom stejně sprostá slova jako oni).
Pak se chtěl jinými skleněnými dveřmi dostat na ulici, nešly však otevřít kvůli davu, který běžel zleva shora kolem (věděl, že jsou to Číňané, ačkoli přes výplně rozeznával jen postavy).
Znovu ležel na nějaké matraci, ovšem v jiné místnosti. Konečně se cítil v bezpečí (všem pronásledovatelům unikl). Dveře byly ve stěně za hlavou a viděl do okna směrem u nohou. Opět bylo šero. Pociťoval úzkost, ale byla podivně příjemná.
Štvanec (sen)
Četba díla zabere cca 2 min.
Hlasité předčítání
