,,Nebuď zas lenošná!”
Vzlykla jsem:,,Už nemůžu dál!”
Marmond šel ke mě a zafuněl:,,Za chvíli dojdeme k jezeru. Tam si odpočneme!”
Vzal mě pod paži a Norman odfrkl:
,,Snad si nemyslíš, že tě budu tahat! Jsem dobitý, jako pes! Taky moc nezvládám tuhle náročnou štreku! Jsem starý, zničený a přes to jdu mnohem rychleji než ty!”
Zašklebila jsem se na Normana:
,, Když přeci mě nikdo nehoní, tak pospíchat nemusím!”
Na to se Norman i Marmond zasmáli. Norman zabručel:
,,Ale jo! Honí i tebe, jedeš v tom se mnou!”
Marmond pokýval.
,,Kdyby Oldy mohla, vyškrábe ti oči! Měj se před ní na pozoru!”
Raději jsem už nic neříkala. Byla jsem tak vyčerpaná, že sotva jsme došli k jezeru, padla jsem pod strom do hromady spadeného listí a zaspala tam…
Hlasité předčítání