Nebezpečí číhá na každém rohu
Někteří lidé se ukájejí ve vlastní pýše a uražené ješitnosti… Jakmile není po jejich, útočí na ostatní, doufají, že jejich přisluhovači jim poskytnou veškerou možnou podporu… Kdyby se tak nestalo, ten dotyčný by byl úplně bezbranný a na slabšího jedince by si nikdy nedovolil… Většina z těchto existencí si tak kompenzuje nějaký svůj komplex či nedostatek… Proto je nejlepší se takovým to lidem vyhýbat, ne-li je ignorovat, za Vaše slzy nestojí!!!
Avšak přisluhovači těchto již zmíněných existencí bývají velmi zdatní řečníci, špatně socializovatelní a jsou velmi rádi, že se mohou neposkvrněně veřejně projevit…
Je zajímavé, jak dokáží někteří lidé vnímat negativizmus ostatních a povznést se nad to… Obdivuhodné na tom je, že jejich hlavní prioritou je ukázat ostatním své stinné stránky a obrátit je v pozitivum. Snést i modré z nebe není vždy to pravé, pokud to protějšek nedokáže vyvážit protislužbou. Když už nás taková sorta lidí ubíjí, je to na jednu stranu prospěšné pro rozvíjení našeho tvůrčího potenciálu… Takže i tato skupina nám je bohatým přínosem…
Takto nějak probíhá osobnostní parazitizmus…
Šípy námi vystřelené do světa
Plod naší dávné, dnes již zapomenuté lásky není naším majetkem, nýbrž šípem, který jsme vystřelili do světa… Čas je pomíjivý, stejně jako katedr, bloudící v věčných chvílích… Je možné, že spolu může něco takto úzce souviset a zároveň si tak bezúčelně odporovat?
Správné rozhodnutí?
Většina z nás (obyčejných lidí) se snaží chovat podle jakési alžírské, blíže neurčené etikety, ale často místo pozitivní odezvy akorát tak vstoupí pro změnu a ,,velikou slávu´´ z bláta do louže…
Někdy ze zoufalství vykonáme taková rozhodnutí, kterých v zápětí litujeme. Přes to, že máme vždy na výběr, zvolíme si absolutně nesprávně… A z jakého důvodu? Těch je nespočetně mnoho… Může to být zášť, závist, pošramocené sebevědomí nebo zahanbení v kombinaci s planou touhou udělat někomu radost… Avšak v důsledku toho všeho, zastírání kryje opět jen zastírání… Nemyslíme na nic jiného a nedokážeme se soustředit… Náš hřích nás vnitřně užírá a zároveň děsivým způsobem fascinuje… Nejhorší na tom je, že nás vždy dostihne a pohltí…
Následky předmětného hříchu nás provází po celý život
Hřích, jež spočinul onen čas na našich bedrech, táhne se za námi v zimě i ve vysokých vedrech. Nikdy neupadne nadobro v zapomnění, je pouze překryt obalem intervalu, je zastoupen hříchy novými, čerstvými, připravenými opět propuknout. Říkáme si: Já už to nikdy neudělám!!! Ale nepřízeň osudu jako by nám chtěla tiše pošeptat: Své ,,dávné´´ poskvrněnosti z mládí se již nikdy nezbavíš!!!
Nic netrvá věčně
Ve chvíli, kdy nám někdo podá ruku a konejší , vznášíme se v ,,sedmém nebi´´. Avšak můžeme si být jisti, že tento dozvuk lásky a milosrdenství opustí duši tak rychle, jak jen přišel. Odrazy našich skutků jsou štíty, které brání životu v ideálu a harmonii. Na jednu stranu musím podotknouti, že nebýt této skutečnosti, byli bychom lidé bez zábran, bez skrupulí a bez svědomí úplně všichni… Tato pomyslná zákonitost musí být stejnoměrně a jednoznačně vyvažována…
Citace z Nového zákona – žalm 86, MODLITBA Davidova:
Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený. Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas muj Bože svého služebníka, který v tebe doufá. Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám. Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, po celé dny k tobě volám. Vlej do duše služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši, neboť ty jsi, Panovníku dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám. V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš. Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná. Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh. Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. Celým srdcem. Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši. Bože, povstávají proti mně opovážlivci, o život mi ukládá smečka ukrutníků, na tebe se neohlíží. Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nanejvýš milosrdný, věrný. Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice! Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!
Hlasité předčítání
