Rozervaná
Terezín
Trpělivě trpím a čekám,
že se vrátíš.
Trpělivě trpím a propadám
panice. Nikdy nedostala
jsem, po čem srdce mé
toužilo snad nejvíce.
Ruku v ruce s Tebou jít,
na konec světa a ještě dál…
Podívej se na nebe,
dokud slunce svítí,
mračna v duši táhnou
v bouři, vše, co naději
kdysi mělo, dnes se válí
v prachu cest.
Není to jen pocit pouhý,
je v tom hořkost, příval
touhy.
Rosa
Po tváři stéká ta rosa,
co kdysi pampeliškou
bývala. Zleva doprava
vesele se kývala.
Ta tvář měla tělo,
co už na ni zapomnělo,
měla v sobě jiskru,
co změnila se v vodopád,
měla v těle srdce,
jež změnilo se v kámen,
v očích svých bouřlivý
plamen.
Harpyje
Harpyje se blíží z dáli,
pozor, pozor, za chvíli
jsou mezi námi.
Zde na tomto světě,
kde hyeny se živí mršinami,
lepší je býti jednou z nich,
než jejich potravou se státi.
Pozor! Pozor! Harpyje přilétají!
Znovu budou mezi námi,
život nám otráví, obyčejný
smrtelník nálet jejich nestráví.
Padne jako hrdina, bude z něj
ONA – ta smrdutá mršina!
Mrtvoly opouští své hroby,
táhnou opět do boje, zastaví
je však znovu a znovu
ty nenasytné harpyje!
Rekapitulace života
Vdechoval jsem duši věcem,
míval prsty od krve…
Rozhlížím se do dálek,
zdravím mnoho lidí,
avšak pouze ty, co mě
také vidí.
Raději zemřu, než bych
uronil slzu, mizery vystát
nemohu, zároveň nedokáži
bez nich existovat a žít.
Poslední srdce rvoucí výkřik
mé duše – JSEM VYŠŠÍ, NEŽ
POHOŘÍ!
Falešnice – USURPÁTORKA
Zlá noc to byla! Až mi z toho
srdce puká! Svou láskou mým
jedem stala se, celou duši
až do morku otrávila!
Chci vzlétnout výš! – lhala,
jak když tiskne…
Blíž k nebi, kde Ty spíš!
Na city hrála mistrně,
často říkala –
– CHCI BÝT S TEBOU,
CÍTIT TVOU LÁSKU,
BEZ NÍ NEVYDÁM
ANI HLÁSKU, MILUJ
MĚ!
Stopy života
Život jako takový,
hodně člověku napoví…
Avšak málo kdy si všimne,
spíš mu z toho brzy šibne.
Zanechá spoustu vrásek
a vyprahlé nitro, pokud silný
není, konec jeho neodhadne
nikdo! Nikdo kromě PÁNA
Boha, který šance dává,
avšak spousta lidí se jich
zcela nevědomky vzdává.
Činy jeho málo platné,
hříchy jsou jen pro lidi
zdatné! NESE SI SVŮJ
KŘÍŽ!
Beznaděj
Pohybující se ruka píše,
když to psala, hýbe se dál…
Se zbožností svou zůstane
navěky, maje ty své kranfleky,
osud mu dosud vzdálený,
jal od něj odvrátit jako
Bůh od nevěrného poustevníka,
poddaní vesele mu hráli.
Plul na černé vodě v kánoji,
na přítele volal, ale on neodpověděl,
byť na rozdíl od něho důstojně
skonal!
Nebe plné hvězd – světlá chvíle
Na nebi září milion hvězd…
Avšak já soustředím se jen na tu jednu,
na tu jednu jedinou, co do života
sílu mi dává, k spánku kolébá…
S blížícím se ránem však pomalu
mizí, ale další den znovu se objeví.
A já opět vidím tu krásu nesmírnou,
miliony kilometrů vzdálenou hvězdu
vesmírnou!
Plody země
Někdo sklízí plody země,
někdo samou kritiku,
všechny hříchy světa zkrátka
má na triku!
Vlevo jasan, vpravo javor –
– a nyní si z nich jeden vyvol!
Útlý kmen zdá se býti křehký,
marně zde budeš hledat skříňku
na své svršky!
Železná opona
Nad železnou oponou visí
naše bytí, rozrůstá se snadno,
jak májové kvítí.
Podvody, lži, vraždy, smilství…
– duši lidskou hyzdí.
Nashledanou, světe můj,
za chvíli Tě opustím a ze mě
navždy hnůj!
Platonická zamilovanost
Za okny se snáší sníh, mráz
obléká nahé stromy, chlad
se skrývá v polibcích, srdce
dávno zamrzlo mi. Již blíží
se půlnoc, snad pomalu usínám…
Vím, že je to pouhé snění,
nechci zůstat v zapomnění,
jen o Tobě si nechat zdát!
Zrcadlo do duše
Oko, zrcadlo do duše,
může být jádru vzdálené,
jako Zemi Venuše.
Realita je sladká na pohled,
avšak zákeřná na dotek.
Ničí naše sny a plány, jak raketové
aeroplány. Stíny našich představ
jsou jen obrysy naší touhy,
chtíč náš je v popředí zraněné
duše, bolest je stejná, jako rána
z kuše!
Procitnutí
Slova plynou, voda teče,
snad mi něco neuteče…
Žerty stranou, přijmi holý
fakt, že králové jsou ti,
co nemají takt. Toť mrzké
a proradné pokolení,
prohnilost sama!
Zkaženost lidstva plíží
se jak smrad!
Je to humus, chce se mi blít,
vše, co zbývá mi, je čas od času
naivně snít!
Život v osamění
Jsem sama již tolik let,
přesto nemám se kam hnout.
Hledím doleva, hledím doprava,
všude samá obleva…
Jsem z jiného světa, říkám si…
Marné myšlenky honí se mi hlavou
a bolest nesnesitelnou na srdce
mi kladou.
Ke konci přichází úleva značná,
takřka nekonečná.
Éter, rány a vlečka
Éter bez mraků, pohádky bez
draků?
Co svět světem stojí, rány se již
nezahojí. Nad lesy, nad jezery,
řekni, řekni co…
Budiž omámen tou krásou nekonečnou,
žena s vlečkou chotí Tvou!
Iluze
Je to snad jen pouhé zdání?
Život kupředu nás vleče,
sny jsou utopeny v řece.
Je to pravda? Nebo klam?
To životní hlavolam!
Myslím na to ve dne,
v noci, zvlášť, když chodím
po ulici.
Cigaretový kouř
Probudit se v mlze,
jenž vyhlíží moc drze
není přáním mým,
avšak i tak dýchám
dennodenně velký,
hustý dým. Dým
cigaretového kouře,
jež plíce mi obalí,
drží mě v šachu,
slabocha ze mě dělá,
má duše div se z toho
nepodělá.
Konec lásky
Rozkoš, květenství lidského
kontaktu… Okvětní lístky padají,
stonky se kupodivu zvedají.
Chtíč převeliký na stopě je lásce,
která již teď visí za dva vlasce,
Touha, jen touha je tím jedem,
oproti lásce, která kdysi byla
sladkým medem.
Podzim
Podzim, období překrásné,
listy ze stromů padají,
na nic si nehrají.
Barvy však hrají všemi směry,
úsměvy na rtech vykouzlí,
jsou bezprostřední.
Je to krása veliká,
romantika nekrytá.
Pro umělce inspirace,
múza tvárné operace!
Smysl života
Lidé kolem mě procházejí,
tváře své však odvracejí,
jsem vyvržencem společnosti,
je mi to ale putna, třeba záchranou
brzdou bude pomyslná středověká
kutna. Když usínám, přemýšlím
nad smyslem života… Vždy dojdu
k závěru, že jest to právě on sám,
což potvrzuje kdejaký chrám…
Věřím v život věčný, ve spásu
lidské duše, věřím v NAŠEHO
Pána, jež nám poslal jediného SYNA,
Nazaretského Ježíše!
Osamělá princezna
Co svět světem stojí
a slunce zemi zná,
byla jedna princezna.
Skvostně do sametu oděna,
její roucho záříc až do dalekých
krajů, kde si s dětmi ráda hraju.
Avšak prince najít nemohla,
její duše prohnilá ji vždy zradila.
Diamantům před city přednost
dávala a s věčnou otázkou – Proč
to tak je?, hlavu si lámala.
Nikdy na to nepřišla,
byla velmi pyšná!
Hlasité předčítání