.
Tím, že vdechuje život neživým předmětům, Helga Stentzelová povzbuzuje diváky, aby vnímali svoje vlastní okolí jako projekční plátno kreativity, a tímto způsobem objevovali svůj umělecký, autorský i divácký, potenciál.
Že tak se věci, které obvykle považujeme za nudné povinnosti, jako je praní prádla, vaření nebo povinná sobotní rallye s vysavačem stávají zdrojem obohacení a smoothie výživy pro naši mysl i duši.
Snad i proto sibiřská německy lámaně mluvící Londýňanka Helga Stentzelová, oblečená na některých fotografiích ve stylu quirk, veřejně prohlašuje, že ji neustále inspirují „hravé podobnosti“, které vnímá ve svém okolí.
.
.
Zatímco ona do Londýna, fotograf variant stavů souběžností Justin Bettman se s ansámblem jeho scénických propriet mezitím dostal dokonce i do samého středu starodávné Prahy vyhlášené především nekonečnou malebností nerušeného výhledu na pohlednicově oficiální horizont Hradčan.
Zatímco v předchozím kontextu letmo zmíněný Wes Anderson na tatáž turisticky vyhlášená pražská místa oficiální vizitou doposud stále pozván nebyl, nikoli, a ne.
.
.
Ale není divu, vždyť ani do polského města Cieszyna, před onu nástěnnou malbu muralu po mém soudu teprve pouhých nemnoho předchozích roků předstírajícího starorenesanční stařinu, rovněž nikoli.
Aniž je mi v souvislosti známo, že by se byl kdokoli někdo tamní od dob barevné slávy c.k. císařských časů v její souvislosti o takovéto pozvání pokusil.
Ano, do města s více nežli jen fantaskně starobylou alchymistickou pověstí.
Holedbajícího se nadto původní místní tradicí pojímání výpravnosti, dokonce v souladu s dávnověkými formulemi stanovujícími chápání příčin přeludnosti zhmotněných přízraků benátských karnevalových masek, jejichž přítomnost bývala obvyklá v časech výpravných plesů v sálech cieszynského rodového habsburského knížecího zámku.
.
Dokonce nikdo se ani nepokusí o shrnující plošně prostorovou dioramatickou kompozici zpodobující takovýmto způsobem dokonce průběh rekonstrukce případného celého jejich ceremoniálního průvodu.
.
S dnešní účastí fotografa, kamer, jakož i scénografickým zapojením onoho přirozeného proscénia prostoru ohromné plochy prostranství parkoviště nacházejícího se před projekční plochou inspirace tamtoho iluzivně středověce se předstírajícího nástěnného vyobrazení s quirkovými parametry docela současného filmového plátna.
.
.
Dzień dobry
Autorem tej pracy jest nieżyjący Włodzimierz Janota, a powstała ponad 20 lat temu.
Nápad – ★★★★★
Autor přichází s neobyčejně originálním a intelektuálně stimulujícím konceptem, který propojuje popkulturu, vizuální umění a filozofii. Úvaha nad fenoménem „quirk“ a simulakrem je nosná, hluboká a nabízí čtenáři zcela nový úhel pohledu na zdánlivě nesouvisející díla. Oceňuji odvahu pustit se do takto komplexního a postmoderně laděného tématu.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří budovat velmi specifickou, až snově excentrickou náladu, která přesně odpovídá probíranému tématu. Čtenář si připadá, jako by bloudil labyrintem myšlenek a uměleckých instalací, což umocňuje celkový zážitek z pojednání. Vložení metatextových prvků, jako je odpověď umělé inteligence, tuto postmoderní a lehce absurdní atmosféru ještě skvěle podtrhuje.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je obdivuhodně bohatá a autor prokazuje velký cit pro jazyk, nicméně čtivost výrazně trpí pod tíhou extrémně dlouhých a složitých souvětí. Pro plynulejší tok myšlenek by textu velmi prospělo zkracování vět a pročištění od nadbytečných vycpávkových slov. Občasné gramatické či stylistické zaškobrtnutí lze odpustit, ale pro větší srozumitelnost tohoto náročného pojednání doporučuji myšlenky více strukturovat.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně ambiciózní a myšlenkově bohaté pojednání, které potěší náročnějšího čtenáře hledajícího přesahy mezi uměním a filozofií. Autor má zjevně obrovský přehled a dokáže nacházet fascinující souvislosti, což je pro tento žánr klíčové. Pokud se v budoucnu podaří zkrotit příliš košatou stylistiku ve prospěch větší čtivosti, budou vaše texty naprosto brilantní. Určitě v psaní a zkoumání těchto netradičních témat pokračujte!