„Tak vidíte. A teď zpátky k naší záležitosti.“
„Pořád netuším, o co vám jde a co mám společného s vaší firmou?“
„Co máte společného, je očividné. Tvář a jméno. A to bez již zmiňovaného písemného a výslovného souhlasu.“
„Jenomže moje tvář, jak se ostatně snažím všem vysvětlit, není moje vina. Nijak jsem se o ni nezasloužil a už vůbec jsem si ji nevybral. A jen tak mimochodem se nejmenuji Jablko, jmenuji se…“
„Irelevantní,“ skočí mu do toho usměvavý právník. „Nezáleží na tom, jak se ve skutečnosti jmenujete, záleží na tom, jak vás nazývají ostatní. Podívejte se, já si svoji tvář ani jméno taky nevybral. A kdo ano? A přesto jsem dostatečně rozumný a soudný, abych za obojí převzal plnou zodpovědnost. Abych věděl, že kdyby moje tvář a moje jméno byly stejné jako tvář a jméno světově proslulé značky, která tu navíc byla mnohem dřív a déle než já, musel bych za to nést určité právní důsledky. Tady nejde jenom o peníze. Jde o úctu a respekt vůči zakladatelům této firmy, vůči těmto pionýrům naší doby a nejen jim. Žádám vás o projevení alespoň špetky úcty všem dobrým zaměstnancům a lidem, kterým naše firma změnila život a pro které toho tolik učinila. Ti lidé se pro ni obětovali a ona se jim za to snaží odvděčit každičký den své existence. Zkráceně řečeno, žádám vás, abyste nebyl sobec.“
„Vždyť je to absurdní.“
„To není argument. Argument je například, když žena chce po svém bývalém muži alimenty, protože jí udělal dítě, o které se musí starat. Argument je například, když klient chce vrátit peníze po firmě, která nesplnila své závazky vůči smlouvě. Argument je chtít trest za porušení zákona. To všechno jsou argumenty, ale to, že je něco absurdní, to je pouhé konstatování faktu, to není argument. Alespoň ne tady a ne dnes, alespoň ne v civilizované společnosti.“
„A co mám podle vás dělat? Mám si urvat hlavu?“
„To by samozřejmě taky bylo řešení.“ Dychtivě potáhne z cigarety a vypustí kouř. „Já bych ale navrhoval mimosoudní domluvu.“
„Domluvu?“
„Domluvu. Nenásilnou, pro obě strany výhodnou. Podívejte se, ona to vlastně nemusí být žádná tragédie a nakonec na tom můžeme všichni vydělat. Vy souhlasíte s kontraktem, který jsem vám přinesl, ani si to nemusíte číst, prakticky jde o to, že se stanete oficiálním maskotem naší firmy, potom bude vaše tvář i jméno v naprostém pořádku, a nejenom to, dokonce i v dokonalém souladu se zájmy naší firmy a vy na tom ještě vyděláte slušný obnos peněz.“
Ke stolu se vrátí číšník a nelibě si prohlédne právníkovu cigaretu v ruce.
„Děkuju, položte to.“ Mávne na něj právník.
„Nemáte za co.“ Položí šálek s espresem a plivne mu do něj. „Kdybyste mě potřebovali, víte, kde mě najít.“ Už se zase belhá pryč.
Právník zvedne šálek k ústům.
„Snad to nebudete pít?“ Vyděšeně jej pozoruje pan Jablko.
„Proč ne?“ Pokrčí rameny a napije se. „Ahh. Dobré. Kde jsme to skončili?“
„U kontraktu.“
„Ano, stačí ho tady podepsat a všechno se tím vyřeší.“
„No počkejte, takhle jednoduché to přece není?“
„Proč ne?“
„Tak za prvé, já už práci mám, a to docela dobrou, nepotřebuju u toho dělat ještě nějakého maskota. Kde bych si na to našel čas?“
Hlasité předčítání
