2. 💝Překvapení🔥

Naštvaně mě hodil před rozzářený krb a zavrčel:
„Tohle jsi vážně nemusela!”

Ztěžka usedl do svého křesla u krbu. Zaklonil hlavu dozadu, tak jsem potichu řekla:

,,Ale jo, musela! Ínemaku prosím…”

Obr se na mě zamračeně podíval:

,,Jsi celá poválená a mokrá… podívej, jak vypadáš? A nemysli si, že ti ustoupím! Žádný Marmond, Norman a nikdy nikdo další, kolikrát ti to musím opakovat! Ty si snad myslíš, že mě to baví?”

Zasmála jsem se a špitla:,,Jo baví, jinak bys to pořád neříkal!”

Ínemak se zatvářil hrozivě, naštvaně zafuněl:

,,Asi tě půjdu zavřít do truhle a hotovo, mám tě dost!”

Zvedl se s křesla, když zaznělo to hrozné troubení od brány. Ínemak zařval:

,,Ohyné, jdi k bráně!”

Obr mě hrubě zvedl se země za paže, zblízka zavrčel:

,,Tak co, mám tě jít zavřít do truhle?”

Zakroutila jsem hlavou. Ínemak se zašklebil, připomněl:

,,Tam v lese už jsi chtěla zemřít, nechci, aby se mi tu jen tak povalovala mrtvola!”

Zasmála jsem se:

,,Ale mě se tu povalovat chce raději, než v truhle! Chci ti tak připomínat, že jsem umřela kvůli tobě!”

Ínemak chtěl něco říct, když se tu objevil Ohyn s velkou červenou krabici, řekl:

,,Tohle je pro ni!”

Ínemak se na Ohyna udiveně podíval a zeptal se:

,,A od koho?”

Ohyn pohl ramenem:

,,Donesly to stínové bytosti, neřekly k tomu nic víc, jen to předaly, možná je uvnitř dopis?”

Ínemak naštvaně zatřepal krabicí. Když ji otevřel, byly v ní nádherné třpytivé červené šaty!”

Užasla jsem a vydechla:

,,Ty jsou krásné! Určitě budou od paní Karmíny!”

Ínemak si přečetl nějakou cedulku, kterou si schoval do pláště. Poručil Ohynovi:

,,Dones mi pití a připrav lázeň…pak zmiz!”

Ohyn se uklonil, když zmizel, ptala jsem se:

,,Co je napsaný na té cedulce? Smím si ty šaty zkusit?”

Ínemak na mě zafuněl:

,,Nejsi náhodou už mrtvola? Na co ti budou takto krásné šaty?”

Když Ohyn doléval u stolu obrovi pohár, podívali jsme se na sebe. Ínemak hned zařval:

,,Ohyne, připrav lázeň a nezdržuj se tu!”

Najednou mi bylo do pláče, začala jsem vzlykat a zaprosila:

,,Ínemaku prosím…!”

Ínemak mě zarazil, přísně řekl:

,,Napřed jdeš do lázně! Potom ti dovolím si zkusit ty šaty, ale už mě neštvi!”

Ztěžka na mě povzdechl a zakroutil hlavou:

,,Snad nebudu litovat!”

Slíbila jsem, že nebude. Ínemak byl v lázni zamyšlený, znovu jsem se zeptala, co je napsaný na té ceduli? Ale jen se na mě unaveně zašklebil, nic neřekl…

Pak mi dovolil obléct se do červených šatů. Byly třpytivý, dlouhý, jako pro princeznu, takový podobný nosí i paní Karmína. Možná je kvůli ní obr smutný? Třeba mi ty šaty posílá, aby se obrovy za něco omluvila? Proč mi to neřekne?

Ínemak mě sledoval, jak se upravuju před zrcadlem, zeptala jsem se:

,,Sluší mi?”

Jen na mě kývl, po chvíli zavrčel:

,,Ale nejdeš v nich spát…”

Tak jsem se zeptala:

,,A kam v těch šatech půjdu?”

Ínemak se zasmál, hlasitě zívl:

,,Možná tě vezmu na oslavu k Rohejšovi!”

To mě potěšilo, šla jsem se mačkat na obra.

Ínemak na mě unaveně zavrčel:

,,Raději si ty šaty sundej, nechceš si je přeci zmuchlat, jak budou zítra vypadat, když v nich budeš spát?”

Lenošně jsem povzdechla:

,,Mě se nechce, ty šaty jsou kouzelné a určitě se nezmačkají, bojím se, že když si je svléknu, tak zmizí!”

Obr strašlivě hlasitě zívl a zahučel:

,,Tak už raději spi…”