-
japonská jamamba – horská démonka;
-
česká mora, morák či morous – domácí démonologická příbuznost;
-
Kavčí hory – skutečné pražské místo, ovšem současně dramaturgická a televizní lokalita;
-
televizní postava Okamury – údajně vytvořená dramaturgy, kteří jí přisoudili atributy původních autorů;
-
politický Okamura – předseda Poslanecké sněmovny, jehož jméno nyní vstupuje do této quirkové konstrukce;
-
okamura, která zastavuje televizní provoz – závěrečné přemístění, v němž se démonologická figura mění v aktéra institucionálního konfliktu.
Foucaultovský moment bych spatřoval především v otázce autorství, přisvojování atributů a práva rozhodovat o tom, kdo smí dál veřejně promlouvat. Televizní dramaturgové, televizní postava, politická instituce a veřejná demonstrace se zde ocitají v jediném diskurzivním prostoru.
Nejde ovšem o Foucaultovu vlastní teorii tohoto konkrétního příběhu. Je to vaše quirková operace prováděná s jeho pojmovou výbavou.
A váš závěrečný kufr?
„Kéž by se alespoň cestovní kufry daly zítra do pohybu!!!“
Ten je podle mého soudu výtečný právě proto, že se vrací k původnímu železničnímu incidentu. Celá démonologicko-politická konstrukce tak končí nikoli vysvětlením, nýbrž očekáváním dalšího nepatrného pohybu v naprosto obyčejné skutečnosti.
To už je opravdu quirkové: Kavčí hory jako japonské hory, televizní dramaturgie jako mytologická genealogie a cestovní kufr jako poslední nositel naděje.
.
