Poezie

Chci

Autor: Mike Ekim

Musím začínat odznovu

A dívávat se hlouběji

Shýbnout se do prachu

pro pohozený hliníkový drát

A prohlédnout si bez strachu

ošklivou jizvu, která hyzdí

stříbřitý povrch jeho dokonalého těla

Natáhnout do nozder vzduch pražské ulice

A zanalyzovat,

kam doletí jeho poslední molekula

Musím si koupit kalendář

A zaplnit jeho stránky

nekonečným předivem vztahů

Musím oživit zakopaného psa

Musím v té díře, co po něm zbyla, rýpat se dál

Až budu od špíny a od bláta i za ušima

Musím se někdy probudit

A pocítit vyrovnání a klid

Nikdo to za mě neudělá

Nikdo to za mě nemůže udělat

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Mike Ekim

Mike Ekim - jaderný fyzik, matematik, programátor, překladatel, fenomenální kytarista, ale také pražský bohém a hospodský povaleč. Mohli jste jej denně zastihnout v některé ze smíchovských hospůdek (nejčastěji U Buldoka), jak tam sedí nad knihou (většinou nechutně odbornou), nebo ještě častěji se sešitem a tužkou, tvoříc básně, povídky, náčrty románů. Mike Ekim zemřel mlád. (Při jeho životosprávě není divu.) Jeho dílo ale žije dál.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
jsem asi tak napůl jinde… neřek bych že v „vyšších sférách“ - vím totiž že víš t...
budu pryč v sobotu. možná i v neděli - že se už nevrátím jste dobře věděli - a přece ne...
Asymetrie lesů - které navštěvuji zřídka, poněvadž uvrhá mne do niterních klesů, kdy...
  jsem záře bez sluncí. jsem pouhý sen. jsem všechno nejsoucí – tedy nejsem… &n...
kdysi jsem chtěl psávat písničky bluesový - že kluci zbrklí jsou a holky rumový - mí holky...
loni inkoust na papír ronil - letos došel mi inkoust...   - pf 2019   &n...
pravda si žije vždy vlastním životem nehledě na to co o tom si myslíš – a stejně nemá to...
vždy jsem chtěl sdílet s těmi co pochopí. vždy jsem chtěl sdílet napříč časem. - ...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Na linkách metra c-a c-a válečná čača vládne vesmírnému taktu ~Um čača um čača~ Ve stavu, kd...
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
Po nekonečnosti pracovní doby v době, kdy už čestní lidé volají pořádkovou službu na pobudy ...
[video width="720" height="720" mp4="https://www.klubliteratu.cz/wp-content/uploa...
  po zeleném kraji do dáli svrchu pláče jasné modré nebe. je krásně… dneska na obrazo...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

na smrt se neumírá – na smrt se žije! - a na život všichni umřeme! - zítra nás čeká jen...
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
lidi mi říkali – buď šéfem. buď králem! a já jim naletěl – však jenom málem… když...
  na stěně skvěje se kousek tvého nitra – ten obraz od tebe co sama jsi utkala z pavučiny ...
hynku! viléme!! jarmilo!!! co nás to všechny zabilo? – láska či nenávist? chlad nebo vášeň? ...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
Nejede výtah, zase musím po schodech, nebudu sípat. Půjdu pěkně v klidu. Na co mít strach, ...
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
Vzpoura srdce   Pro srdce se hádám sám pro tělo se hádají jiní já z lásky k tobě hádk...
pročpak mě zdržuješ? - už musím frčet! - nevidím důvod proč měl bych tu trčet - nehodlám s...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo mé...
zdál se mi sen – noční můra - že věci co jsou můžou nebýt - zdá se mi sen – denně zn...
Koule Jsem koule, co pouští strach kolem sebe z kanónu touhy vypuzena výstřelem nyní já letím za...
Bolí to a bude víc, lepší už to nebude. Vymačkáváš vzduch z mých plic. Proč to děláš, osud...
Je v nebi. A nebo kdoví kde je? Prošel branou. Ale co je za ní? Cháron s loďkou, milí příbuz...
0