Avšak později, při jakékoli další návštěvě u zvěrolékaře, byl Aronek k neudržení. Když měl dostat injekci, nebyl jsem stavu jej udržet a z očkování se pokaždé stalo těžké zápolení. „Pozor, nebezpečné zvíře!“ Tímto varováním vítal pan doktor při naší přítomnosti každého dalšího příchozího, který právě přicházel se svým domácím mazlíčkem do jeho ordinace.
Aronka brzy nato čekala další velká zkouška, a to když zůstal poprvé v domě sám. Bylo to sice jen na pár hodin, ale přesto to nezvládl. Nový domov se mu změnil ve vězení. Propadl nezvladatelné panice a v zoufalství se všemožně snažil dostat na svobodu. Přitom rozkousal na co narazil, neznámo jak pronikl přes zavřené dveře do podkroví a udělal tam velkou díru do betonové podlahy. Byl plný nedůvěry k lidem a tak rychle propadal zoufalství z obavy, že zůstane sám a opuštěný, že se k němu jeho nový páníček už nevrátí.
Tu nedůvěru vůbec nebylo jednoduché překonat. Trvalo dlouho, než se projevy strachu začaly postupně zmírňovat. Později, když měl Aronek zůstat doma sám, osvědčila se mi hromádka několika listů papíru, položená na dostupném místě. Když pak přeci jen „chytil nerva,“ tak ten papír roztrhal na kousíčky. Po návratu páníčka se pak sice tvářil provinile, ale pomoci si nemohl.
Problém byl také, když jsem potřeboval Aronka někde venku na chvíli přivázat, aby na mě čekal. Například když jsem jej na chvilku uvázal před obchodem, vyváděl vždy jako pominutý. Štěkal, kňučel a snažil se vodítko překousat a vymanit se ze zajetí.
Teprve po mnoha a mnoha pokusech, když postupně získával jistotu, že se páníček k němu vždycky bezpečně vrátí, všechno se změnilo k lepšímu.
Je všeobecně známo, že začátky čehokoli jsou vždycky těžké a stejně tak to bylo i u našeho nového člena rodiny. Bylo nutno určit mu jasná pravidla. A ta musela být nejdříve stanovena.
„Musí vědět, co si může ještě dovolit a co už ne,“ shodli jsme se. A tak jsme debatovali a vytvářeli sice nepsaný, ale platný „ Domovní řád,“ rozhodnuti tvrdě požadovat jeho dodržování.
„Do postele v žádném případě,“ řekla žena.
„A na tu novou sedačku bude mít zákaz,“ doplnil jsem já.
„Na pohovku ho občas můžeme pustit, ale musí vědět, že si tam nesmí vyskočit jak se mu zlíbí,“ prohlásili jsme společně.
