7. Pořád mlha, jdeme dolů
Ráno se probouzím lehce promoklej a nevyspalej. Potkávám Rockyho, kterej mi oznamuje, že jsou už dvě hodiny vzhůru a že jim vítr v noci rozlámal stan, pročež dopili flašku Jacka a překlepávali chladný ráno. Je pořád mlha. Balíme věci a rozhodujeme se k cestě dolů. Měli jsme sice v plánu ještě vyhlídkovou cestu, ale vzhledem k počasí to nemá cenu. Takže postupně klesáme první vejškový metry a za chvíli jsme pod mlhou. Pořád fouká, ale aspoň je vidět, takže se vydáváme na lehko na poslední vyhlídkovou terasu v horách a potom už jen klesáme. Vejškovejch dolů je hodně, asi osm kil a postupně je větší a větší vedro. Se stoupající teplotou se mění vegetace a za chvíli jsme v bukovým lese. “Welcome to Jizerky”, říkám si. Jdeme podél nádhernýho potoka a míjíme kaskády a vodopádky, až nakonec dorážíme do hospody, kde na nás čeká Šimon. Pijeme pivo a dáváme odpočinout našim zničenejm kolenům. Chci si dát čváňo a hledám po kapsách tabák. “Kurwa, kde je? Aha, v bundě. Kurwa, kde je bunda? Aha, nahoře na kopci. Kurwa.” Přemýšlím co dál. Nahoru na kopec je to dost vysoko a vzduch se tetelí horkem. Kouřim cígo od Šimona a přemýšlím, na kolik si cením svoji bundy. V tom hlásí Filip: “Hele, támhle nějaká ženská nese tvojí bundu.” A fakt že jo, prej ji našli na kopci a viděli nás, tak ji vzali dolů. Tisíckrát ji děkuju a chci ji pozvat na panáka. S díky odmítá, ale já jsem neskutečně šťastnej. Balím další cígo. Jdeme dál a končíme někde u řeky. Děláme oheň, zpíváme a pak jdeme spát.
 
                                        






















 Hlasité předčítání
Hlasité předčítání