Poezie

Tisíc růží
Četba díla zabere cca 1 min.

Autor: headwicca

Je jen tisíc růži a nejsi v tom sama.

Hledáš v nich odpověď, ale trny dělají svoji práci.

Zaboříš do nich ruce, ale to Ti nestačí.

Když promítáš svůj smutek do růží, růže odpovídají.

Tvá hlava je plná trnů a hrozně to bolí.

Šíp do srdce je málo, oproti tomu, co prožíváš.

Vím. Je to těžké a těžko se to vysvětluje.

Nevidíš kolem sebe východisko, ani v sobě.

Uvěznění je silné, má kovové mříže,

které jsou blízko sebe.

Ale je to jen sen, ve kterém žijeme všichni.

Sen, který neodchází, i když jsi vzhůru.

Co zdá se Ti, je skutečné, co skutečné je, zdá se Ti.

Buď proto i ve snu nohama na Zemi.

Růže se opět rozbujely, ale ty na ně nehleď.

Zvedni hlavu a vytahuj trn po trnu,

až se zbavíš i toho nejbolestivějšího pocitu,

který Ti zasadil poslední trn.

Zahoď růže a buď zase nejsvobodnější, tak, jak to umíš.

Tvé ruce jsou krvavé, ale hojí se, jako Tvé srdce bez šípu,

který jsi rozdupala. Právem.

Vše se změní, neboj se.

Vše bude dobré, tak jako na počátku.

Ne tohoto příběhu, ale dalšího, toho, co Tě ještě čeká.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

headwicca

Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl svět, kašlal na něj. Pro Teda to byla černo fialová hra. I tráva měla fialovou barvu. Jen lidé to neviděli a mluvili něco o zelené.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

A vibrant badminton court in front of a large building.
Jsou domy oděné do ticha spočinutí, v nich život přičinlivý z půdy vykvétá a vůně zahrady ...
nature, waters, lake
To ticho, keď vnímaš svoj dych. To ticho, keď počuješ tlkot svojho srdca. To ticho, keď sa súst...
Cesta je jako horská dráha ...
Je půlnoc, možná už jedné půlHosté odešli již všichniSám zůstal jsem tu jak starý kůlStín...
Celý obsah vsypte do tekoucí vody. Vychutnejte si koupel 10-20 minut při teplotě vody 36-38 stupň...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
i dont feel the best Maybe I’m just depressed Again And again. The world is rolling behind me Everythin...
Ztracen v tomhle městěZtracen ve vesmíruNa své osudové cestěCestě k všehomíruZtratil jsem se lid...
Clouds illuminated by a golden light glow.
Příliv soumraku nás spojil v poutech mlčení, úbytek světla zastínil tvář bezbarvého dne, tv...
do čtyř hospodských stěn, co oblepeny jsou tapetou z podtácků, co přilepili štamgasti z řa...
a je to tu zas – zase se loučíme - a pořád tolik toho bych říci chtěl. - přesto tu navžd...
animální přitažlivost jsoucen – moc si ji užívám. přesto jsem rmoucen – žádná ta ani...
něco z těch básní svých jsem dávno zapomněl. třeba – jak zněl tvůj smích? - čeho jsem m...
Chce sa mi plakať a niekedy smiať ako sa so mnou osud zahráva. Chce sa mi kričať a niekedy kli...
Sesypaná v rohu na anonymní hromadě nevěda jak se poskládat do úhledných řádků ne-smys...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

za pohoršování a krádeže štěstí za naivitu a bezduchost za výlevy citů a trapnou tupost uzav...
U asfaltové stezky vyrostl podběl osamocen Nevypadal vůbec bezbranně Svou sílu dával na odiv plný...
Jsem člověk, jsem žena, o půlnoci porozena. Jsem dítětem, jsem dcerou s duší pokroucenou. Jsem v...
Bezprostřednost Vyřčené slovo často kamenem úrazu bývá, zleva, zprava žene se ona bída, ...
,,Setrvávající bolest neustoupí, pod kotlem navíc přitopí, vzpomínky nemohou odejít, ...
Tak hluboko jsem v tom ještě nevězel Dvakrát za den kocovinu A ještě teď se třesu A pí...
A person standing on top of a hill with the sun in the background
Smútok detských očí a bolesť v duši... Prázdny pohľad, ako keď hľadáš vodu v púšti. ...
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...
Pozvedl svou hlavu k nebi, k těm velkým bílým polštářům. Ach! Smět se tak na ně polož...
A co my dva uprostřed těchto dní? Kdy uvidím zas zářit Tvé oči jinak než slzami? Kdy zas usly...
Vysnívaný život, láska, dom a peniaze. Veľké plány budúcnosti, posledné šťastné mesiace. ...
Našeptává slůvka tklivá, o tom jak je těžké býti, o tom jak je krása pomíjivá, když n...
A snow covered forest filled with lots of trees
Utekám a stojím na mieste, volám a nikto neberie, kričím a nikto nepočuje, plačem a nikto n...
Prosinec 30 Za chvíli poslední den roku odkvete, a sál lednový své dveře otevře, zášť starých...
Připadá mi jako by inteligence dostala baseballovou pálkou na sestřelení stroje reagovat válkou?...
0