Spadla z nebe hvězda.
Byla hrdá víc než samo nebe.
I když se mi to nezdá,
připomíná mi něčím tebe.
Ta hvězda myslela, že je víc než anděl,
proto sám bůh ji proklel.
Z nebes ji vyhnala vlastní zloba,
klesala k zemi s důstojností snoba.
Dopadla na tvrdou zem,
spálila zlobou okolí,
lidé vzývali boha, zpět si ji vem.
Nevěděla, že ji zdrtí andělů soukolí.
Rozpadla se v ranní rose.
Rozpadla se v čistotě dobrého světa.
teď loukou chodí dívky bosé.
Už po ní nezbyla na náhrobku ani věta.
Hlasité předčítání
