Stála u okna
a první jarní paprsky jí tancovaly po tváři.
Hledal jsem ji ve snáři,
až později jsem pochopil,
že tohle Amor natropil…,
že je skutečná.
Stěna buněčná
praskla a hrozila explozí.
Zubatá kola, co zdolána korozí
mrtvolně bez pohybu stála,
za skřípotu převodů
a bez logických důvodů
pozvolna do práce se dala.
Jasem tisíců sluncí
rozhořel se obzor
a déšť, co připoutal tě duhou
jak vlasy plavé ovázané stuhou,
do uší nám zapěl.
Stroj se zachvěl
pod náporem pocitů,
a bez nejmenšího soucitu
rozpadl se v prach.
Vtom zmizel strach,
jen nahý člověk zůstal.
Bezradně teď stojí, civí…
nahý ale přenádherně živý.
Zůstal jen zamilovaný člověk.
Hlasité předčítání
Zdravím, chtěla jsem se tě zeptat, jestli by jsi byl ochotný domluvit se na spolupráci a popřípadě mi na sebe dát nějaký kontakt. Ráda bych použila některé tvé básně na festivalu, kterého jsem pořadatelem. Předem děkuji za odpověď. 🙂