Smutné, ale pravdivé…
Chcete-li úspěšní býti,
EGO napumpované musíte
bezpodmínečně míti!
Tedy, alespoň v poezii…
Smráká se již, chce se mi spát,
co musím ještě životu dát,
aby osud zbrzdil můj další
tvrdý pád? Volám: Ježíši!
Ty Nejvyšší, pomoz mi vstát!
Dalším trnem je smutek,
který podporuje tvůrčí myšlení,
v závěsu na to s osamělostí nekonečnou,
prožívanou, nehranou! Satisfakcí
za úspěch a slávu…
Ptám se nyní sama sebe,
kolik básníků pojalo samotné nebe?
Samý kurevník a psychopat, tak to je…
Avšak v učebnicích literatury vše naprosto
skvostně vypadá, volám Tě, Pane, vzývám
Tvé JMÉNO a prosím, ušetři mě prozření
v plném rozsahu, ať “DÉMONI” zmizí
z mého dosahu… VE JMÉNU OTCE, SYNA
I DUCHA SVATÉHO, AMEN!
Hlasité předčítání