Zdravím vod Vltavy, nějak přituhlo a nejde nic dělat než nafukovat palici blbejma hlodama. Normálně bych asi onanoval, ale v tomhle nečasu? Dyť to je vo zdraví. Takhle se z našince stane hnedle filozof, ani neví jak. Nejde vo to, bejt chytrej, to je každej, když jde vo kšeft. Hrabat si mazaně do kapsy není žádnej kumšt, pokud máš žaludek na kdejakej švindl a seš zadobře s každým kolohnátem. Jenže jde vo svobodu, chápeš?
Všechna filozofie je vo svobodě. Jak kašlat na fušku, a přitom nechcípnout hlady. Hlavně bejt nezávislej a nenechat se nikým kočírovat. Tu svobodu musíš prožít na vlastní kůži, ne vo ní jenom kecat, jako tyhle pseudointelektuálové, co seděj doma pěkně na zadku v teple a rvou do kompu kdejaký moudra vycucaný z prstu. To fakt miluju, takový ty pozitivní rady do života, jak bejt úspěšnej a šťastnej, jak se mít rád, zvednout si sebevědomí a tak.
No, nic ve zlým, teda v souladu se svým intelektuálním zaměřením musím říct, že pindat vo podělaným životě jaksi na úrovni je vobčas nutný. Vono taky vo čem mluvit, žejo, když akorát vo ten náš kejhák jde. Když kručí v žaludku a nikde žádná baba v dohledu, tak co jinýho člověku zbejvá, než filozofie. Ne, vážně, je to vo názoru. Jasně, každej může mít svůj názor. Já nikomu nic nevnucuju. Ale je zajímavý, jak jde vo šrajtofli, jsou najednou všichni náramně za jedno.
Nechme to koňovi. Nic není radno přehánět. Člověk taky musí vidět věci zlehka a s humorem. Tak nějak z nadhledu, chápeš? Jo, sranda muší bejt, kdyby paznechti vystrkovali holý zadky z parlamentu. Zrovna tuhle jsem se mohl potrhat smíchy, když si Mařena vod vedlejšího mostu dala inzerát na seznámení do Annonce.
Utrhla si vod huby tři láhve piva a napsala, že hledá někoho jen tak na pokec a že se třeba klíďo nechá pozvat na kafe, když z toho časem něco kápne, nejdřív ale že musí probrat takový ty podstatný věci, jako jestli je chlap votužilej, moc ze sebe nedělá, jestli má smysl pro humor, nebere se moc vážně a nejde mu akorát vo sex a tak. A k tomu dodala značku: Sejdeme se u Vltavy tam a tam, v tolik a v tolik.
No, co byste řekli? V určenej čas přešlapovalo na místě dobrejch patnáct šamstrů, zírali jeden na druhýho, voči jako napařený žemle, a Mařena nikde. Ptal jsem se jí, nějakej čásek po tom, co to do ní jako vjelo. A vona mi povídá: „Když já je vočíhla vod druhý strany mostu a žádnej mě fakticky nepřitahoval.”
Prej nikdo nebyl její typ. Muahaha. Vona nikdy pořádně ani neví, s kým to dělá, páč na ní přídou touhy akorát, když je vožralá, a najednou, že prej nikdo nebyl její typ. Není to k popukání?
No nic, jdu se trochu prospat na Hlavák a až si to v hlavě pořádně proseju, tak spolu můžem znovu všecko probrat. Ou kej? Tak zatím.
Hlasité předčítání