Svévolník
Ačkoliv se to může na první pohled zdát absurdní, i pouhá myšlenka či malý záblesk nepřejícnosti v našem srdci může ve výsledku utvořit velmi odpudivě zapáchající hřích, který se nedá omluvit ničím, natož pouhopouhou, obyčejnou závistí. Naopak, budeme – li pokorní a přející směrem k druhým lidem, kterým se dostává očividně větší přízně, než nám, budeme smířeni sami se sebou a část naši duše bude Hospodinem očištěna.
Bezmocnost
Tento pocit jistě každý zná, i ten kdo ho popírá. V zajetí našich chyb se koupeme, neustále přemýšlíme o tom, co bychom mohli udělat jinak, kdyby šel vrátit čas. Avšak boláky v naši rozpolcené duši, smutný osud tuší. Bojíme se následků, život je pouze na první pokus, nicota – hokus – fokus…
Úryvek ze žalmu 12, Davidův
Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunného nástroje, žalm Davidův
Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi. Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá, ty, kdo říkají: ,,Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?´´ ,,Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu, ´´ praví Hospodin, ,,daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí. Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.
Podsvětí
Lidé bez víry jsou častokrát mnohem větším potenciálním terčem pokušení, než – li lidé věřící… Jak už jsem se na začátku mého pojednání zmínila, předmětné pokušení číhá na každém rohu, ale odolat mu, to chce kolikrát mnohem větší odvahu, než se hříchu dopustit. Avšak člověk, který se snaží žít v harmonii a souladu s náboženskými ideologiemi to také nemá vždy v životě snadné… Vždy se najdou takoví jedinci, kteří se mu jeho víru a přesvědčení snaží znepříjemnit… Ale pozor!!! I to je zkouška naší sounáležitosti a oddanosti Bohu!!! Ne nadarmo se říká, že mít jemné srdce v drsném světě není slabost, ale odvaha!!!
Úryvek ze skutků 3 – 4, 4. kapitola
Když Petr a Jan ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji, rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých. Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už byl večer. Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc. Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: ,, Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili? ´´ Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k ním promluvil: Vůdcové lidu a starší, když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku a ptáte se, kdo ho uzdravil, vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. ´´ Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem.
Hlasité předčítání
