Náhlý zvrat
Většina objektivních skutečností a dopadů v životě mají pozitivní vliv na naši osobnost, lidskost. Časem vše ochladne a nabere nových konců. Zvraty v životě jsou neodmyslitelnými součástmi našeho bytí, naši existence.
Nebýt lásky, která pohání nás v před, byl by náš život ukrutný jako žaludeční vřed. Pýcha, jenž uhnízděna jest hluboko v srdcích nás všech (ačkoliv si můžeme myslet, že se jedná o problém pouze vybraných jednotlivců), je pouze motoru řev.
Nezávazně
Realita sama je sladká na pohled, avšak zákeřná na dotek. Ničí naše sny a plány. Mnozí z nás se k ní hlásí, považují se za realisty. Dle mého názoru je realita pouze mýtus, kterým se druzí ohání jen proto, aby zakryli to, co si skutečně myslí. Já jim však rozumím, nic nevyčítám. Jsem také taková. Reálné může být pro každého jednotlivce opravdu cokoliv. Třeba i pesimismus. Realita je zkrátka nebezpečná a pomíjivá. Přes to může být zároveň i objektivní. Ve skutečném životě je většinou zastoupena nějakou příhodou, nějakou situací. Ale nyní je na čase se hluboce zamyslet… Je vůbec to, co je reálné skutečné? Jsme vůbec my skuteční? Co je vlastně podstatou naši existence?
Realita je zkrátka mnoholičný pojem sám o sobě. Nikdy nemůžeme předem přesně vědět, co se stane. Proč jsme vlastně tady? Jaké máme poslání? Do jaké míry můžeme ovlivnit to, co z nás mladých studentů jednou bude? Já si odpovídám: Vše závisí buď na náhodě, naši inteligenci, našich schopnostech… Ale ne vždy je to pravidlem. Často v reálném životě jsou dány do rukou moc a neuvěřitelné schopnosti člověku, který táhne podstatu našeho lidství ke dnu. Na druhou stranu, v mnoha případech je to právě naopak. Čím dál více přemýšlím nad touto problematikou, dostávám se k dalším dvěma zásadním otázkám: Co je příčinou toho, že v přírodě přežijí vždy jen ti nejsilnější jedinci? Jak je možné, že silnější požírají slabší bez toho, aniž by při svém konání projevili sebemenší špetku lítosti a svědomí?
Svět je plný nástrah a my buď proplouváme ladem nebo se v něm topíme. Je jen na nás, jak se své role zhostíme. Není ani tak důležité kolik vědomostí člověk v ,,reálném´´ životě pobral, jako to, jak s tím co umí, dokáže naložit. Myslím, že podstata našeho ,,reálného´´ já je zakotvena v nás samých… Avšak ne v našem těle, ale v naší duši. Svět je plný eminencí, jež se chlubí ,,zlatou klecí´´, avšak ze svého náboženského hlediska musím podotknout, že ten, kdo se oprostí od všech těchto návyků, jeho duše k životu opravdovému se probudí a bude připraven na život věčný.
Další zajímavou otázkou, týkající se našeho ,,reálného´´ života je tato: Jak je možné, že je tak snadné odpustit sobě a tak těžké odpustit ostatním? Teorie, že problémy s egocentrismem mají pouze muži, se mi zdá zcela nesmyslná. Většina věcí v životě by se dle mého názoru měla více zevšeobecnit. Lidé ty druhé až příliš obezřetně škatulkují a posuzují na základě jednoho psychologického rysu. Nespravedlnost na světě vždy byla, je a bude… S tím nic nenadělám… A ani nikdo jiný… Můžu však na ni tímto způsobem upozornit. Tím, že se zamýšlím nad některými věcmi, nad kterými by se druzí ani nepozastavili.
Hlasité předčítání
