Princezna noci den postupně pojídá,
její zlaté vidličky oblohou cinkaj,
když černý oděv tmy k Zemi povídá,
a v pyžámkách sny oděny teď spinkaj.
Nevinné dětské hlasy pečou koledy,
ke sněžné andělici se natahují,
půvabnou krajkou kochají své pohledy,
a dny v adventním kalendáři škrtají.
Po náměstí zvuk cinkrlátek stepuje,
zatímco ticho krmí okolní kouty,
vělehlas Vánoc si kolem poletuje,
a ve vzpomínkách způsobuje mrákoty.
V prosinci tluče chladné i horké jádro,
oddělit je třeba krásno a proradno.
Hlasité předčítání
