Poznání
Panenská rosa kápla na povrch země
vsákla se do hloubky ke kořenům stromů
kde půda špitala historii jemně
a varovala před sílou válečných hromů.
Voda se na povrch pramenem dostala
pomalu si proudila korytem řeky
z vln moře se brzy radovala
plavbou poznávala současné myšlenky.
Slaná pára se vypařila do oblak
z nebeské výše pozorovala svět
z vyprávění lesní půdy zbyl jen vrak
staré časy odvadly jak růže květ.
Moudré kapky starce z očí stékaly
z krás života se ve vráskách radovaly.
Mé zorničky se rozšířily radostí, když loni, během předvánočního úklidu pod prachovým obláčkem, mé mrštné prsty nalezly sbírku básní a povídek. Nebyl to ledajaký nález, ale byl to skokanský můstek do mých vlastních vzpomínek.
V zápalu melancholie jsem zkoušela opět něco nového vytvořit. A brzy jsem došla ke zjištění, že mě psaní stále bavilo.
Jenom jsem občas neměla volné ruce (se třemi dětmi to prostě vždycky nejde), takže část textů jsem začala vymýšlet tak, že jsem si je rovnou recitovala nebo zpívala (jedná se o můj rekreační zpěv) a nahrávala do telefonu.
V září jsem si založila účet na YouTube, kam umisťuji své vlastní texty v doprovodu ai (povětšinou v doprovodu AI). A od začátku školního roku mám také předsevzetí, že každý den napíšu alespoň jeden sonet...
Hlasité předčítání