ON: Amy… chtěla jsi to.
ONA: Ne… proč jsi přijel TY. Proč jsi mě poslechl, proč jsi tady, proč se mnou mluvíš? Copak nemáš nic lepšího na práci?! Copak na tebe doma nečeká manželka? Nemáš ráno vézt děti do školy?! Proč jsi tady!?
Vidíš? O tohle tu jde. Asi je to pryč. Asi jsem byla jen občasný vzrušení, a to zkrátka někdy vyprchá.
ON: Amy, přestaň. Dobře víš, že…
ONA: Milovals‘ mě někdy?
ON: … uteklas‘ mi z role milenky. Vysmekla ses z hranic, ve kterých jsem tě chtěl držet, znamenalas‘ pro mě víc než kdokoli.
ONA: Milovals’ mě?!
ON: … ano.
ONA: Tak kde to všechno teď je?
ON: Vždyť sama víš, že tohle jsem si nemohl dovolit. Mám manželku, mám děti…
ONA: Copak jsem po tobě někdy chtěla, abyses jich vzdával!?
ON: Copak myslíš, že jsem se někdy chtěl vzdát tebe?
ONA: Možná jsi nechtěl, ale vzdal.
ON: Nezničím svoji rodinu.
ONA: Nejsi jediný, kdo tu riskuje.
ON: Amy…
ONA: Mám přítele.
Miluje mě. Já jeho neskutečně. Tak mi pověz, proč jsem tady?
ON: Asi… měli bychom to skončit.
ONA: To mi říkáš, protože to chceš?
Nebo protože si myslíš, že to chci já?
ON: A co chceš?
ONA: Záleží na tom?
ON: Mně ano.
ONA: Otřepaná fráze.
ON: I tak je míněná vážně.
ONA: Co chceš ty?
Chceš zapomenout?
ON: To nikdy.
ONA: Jsme ztracený?
ON: Asi jo.
ONA: Neumím to skončit.
ON: Riskujeme.
ONA: Tak to ukonči. Řekni mi, že je to naposled, pošli mě do háje, zbav se mě, zažeň mě.
ON: Nedokážu to.
ONA: Proč ne?!
ON: Nevím, já…
ONA: Vždyť máš ženu, máš děti, běž! Běž za nima!
ON: Pojď ke mně.
ONA: Nesahej na mě, prosím. Řekni mi, ať zmizím. Rozejdi se se mnou. Skonči to!
ON: Nechci.
ONA: Prosím.
ON: Nemůžu, protože tě miluju!
Miluju tě, Amy.
ONA: Jdi domů.
ON: Amy, jen…
ONA: Jdi domů, starej se o děti. Buď se svou manželkou. Potřebuje tě. Buď s ní, líbej ji, miluj ji. Hlavně už mi nepiš. Nikdy.
ON: Amy, nechápu…
ONA: Jenom běž!
ON: (zavrtí nechápavě hlavou, rezignuje) Dobře, já… dobrou noc.
ONA: Taky tě miluju.
Hlasité předčítání
