Poezie

Létavice

Autor: Ardeola

Být tak kometou ve vesmíru

a jednou za čas moci letět kolem Vás.

Minout každou černou díru,

po letech vrátit se – spatřit Vás znovu zas a zas.

 

Sluncem být díky němuž tak záříte,

věřte že právě minula jsem vlastní osud

a vy o tom ani nevíte.

 

Jste jiný tolik roků o Vás sním,

letět dál bez Vás?

Nemůžu , nechci , neumím.

 

Po Vašem boku chtěla bych zářit,

jak Polárka či jiná z hvězd.

Milence s Vámi za jasných nocí strážit

když leží v trávě pod klenbou z hvězd.

 

Jsem však jen malá létavice,

jak mohla bych se s Vámi rovnati?

Snad spatříte mě aspoň malou chvíli,

když z nebe k zemi budu padati.

 

Věřím že shořím a nezbyde ze mě vůbec nic,

vždyť takový je osud většiny z nás létavic.

Doufám že zář má na obloze bude znát.

 

Už hořím.

Vy smíte si teď něco přát.

4.33/5 (1)

O autorovi

Ardeola

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.33/5 (1)

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.33/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dnes viděla jsem sluníčko a bylas to Ty, babičko. Bylas to Ty a s Tebou celé nebe cítila jsem smute...
bezedné světlo na prahu středníku vlní se rozjímá chodí ven očima   o krok ven v ch...
A co my dva uprostřed těchto dní? Kdy uvidím zas zářit Tvé oči jinak než slzami? Kdy zas usly...
Jsem jenom sklíčko S prachem, co jsem nasbíralo na své cestě Občas na mě ukápla slza Pochcal m...
Štěstí pro nás   Narodil jsem se pro štěstí Ty ses narodila pro mě Já pro tebe Štěst...
Malá holka, na hřišti plném dětí je v centru dění, a přesto sama se cítí. Tak pláče...
Z rozbitého starého měsíce spadlo na zemi hvězd tisíce. Ty jsi měla z perel čelenku, já v tob...
NA ZASNĚŽENÉ TERASE Na zasněžené terase V mlhavém křišťálu Tišíš touhu po kráse Prázd...
hřmí mi myšlenky po kolena v blátě usychám   pomalu vplouvám do nikam   Bůh ví...
Už nespěchám   Už nespěchám, nejím polévku, když je horká. Už nespěchám, ujížděj...
Žádná dlouhá souvětí, až k Tobě přání doletí, potěší snad i pár krátkých řádek. M...
Jarní  Když jarní tání říčky naplní tráva je řídká mezi listím z podzimu, budí ...
Tvé šrámy na duši nevyléčí žádní lapiduši ...
Ráno ve vlaku, každý přemýšlí. I ve snu. Krajina ubíhá netečně, A člověk zamyšlen, pono...
Někdy cítím se jak pes přivázanej v lese, někdy cítím se jak hrdina z povídky jáma a kyvadlo...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Podivíni, šílenci, maniaci.  Kde se skrýváte, snad noční můry míváte!  Podivíni, šílenci...
Modré zvuky spící temnoty, zní to jak flétna, jsi to ty? Možná spíš jako by plech na střechá...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
a je to tu zas – zase se loučíme - a pořád tolik toho bych říci chtěl. - přesto tu navžd...
sžírá mě jak tě miluju a pálím zašlé foto. pálím ho a lituju - pálím ho právě pro...
Strážce majáku Daleko, na skále v Atlantiku píše samota poetiku. Vzpomínám na lásky, kter...
Obloha jasná, prý svítá už asi. Jen tak si sedím a čechrám si vlasy.   Životem znaven...
Jak vlny jdou nahoru a dolu utápím se s podzimem v lepkavém sladkobolu.   S šedou myší str...
Popraskané žilky se splétají na pergamenu stehen a ukazují cesty, kterými jsi nešla. Stezky ...
Blažená se špínou za nehtama že dala jsem něco přírodě Až nadejde čas i ona mi dá...
Jen tak se brouzdat ranní rosou ještě než dorazí zubatá s kosou. Jen tak se procházet tou l...
Pobuda domuprostý, jehož nika pozadí hostí, dlaní v hrdle lahev svírá, pach pudí odpor i ta nouze...
uprostřed pokoje před skomírajícím světlem posledních svící, ,,to prej, aby byla trapná r...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
Včera jsem křičel Křičel jsem na svět Křičel jsem hlavně na sebe Promiň mi, zasraný světe ...
0