Před rokem jsem si pořídil krásnou, novou sedací soupravu do obývacího pokoje. Přijela dodávka z prodejny se dvěma ochotnými muži. Ti mi odnesli zakoupený výrobek až na místo, které jsem si zvolil. Celý rok mi souprava sloužila, bez jediné pochybnosti, o její kvalitě a bez nejmenšího pocitu, že je něco v nepořádku. Doslova jsem si ji každý večer užíval.
Dnes se mi však stala podivná věc. Opět přijela dodávka s jinými muži, a ti se slušně zeptali, zda by mi nevadilo, kdyby se mi „na výrobek podívali“. Po mém souhlasu, mi na sedačce vyměnili kolečka, vyházeli polštářky po rodičích, které jsem si na ni ukládal, a vyčistili sedací část, která se jim zdála příliš používaná. Sotva odjeli, přijela druhá dodávka s dalšími servismany, tentokrát z elektroprodejny. Ti mi vyčistili varnou konvici, utřeli prach na televizi a přeladili v ní všechny programy. Po této zvláštní návštěvě, zastavil na dvoře další vůz a dva slušní, leč nezahnatelní muži, mi vyházeli polovinu obsahu lednice, s argumentem, že je zboží prošlé.
Zdá se vám to jako nesmysl? Ano. Je to představa trochu přitažená za vlasy. A přece, se něco podobného děje, jenže s jiným výrobkem. Tím je Windows v mém počítači.
Po nějaké době od zakoupení počítače, se mě tento slušně zeptal, zda mi může stáhnout aktualizace. Nevím, proč by to měl činit, já byl se stavem programu spokojený, ale když na mě čím dál častěji začaly vyskakovat bubliny a otravně upozorňovat, že když neaktualizuji, bude konec světa, povolil jsem a neochotně se podvolil. Po mém souhlasu, tuto akci Windows provedl a dožadoval se restartování. Po tomto úkonu mě nutil, abych mu povolil odstranit malý prográmek, který je zastaralý a s nímž nelze aktualizaci dokončit. Tento malý prográmek potřebuji a používám. Vím, že jsou nové verze, avšak já tyto neakceptuji, protože jsem zvyklý na ten svůj starý a při troše přehánění podotknu, že ho mám rád. Nakonec jsem s návrhem souhlasil s tím, že si ho znovu nainstaluji po ukončení všeho potřebného k aktualizování.
Jaké, bylo mé překvapení, když jsem po opětovném restartování zjistil, že se mi ztratil ještě jeden prográmek, který je také, jako ten předchozí zastaralý a dá se říci, až historický, ale k mé spokojenosti prováděl vše, co jsem mu poručil a co jsem od něj potřeboval.
Od té doby neaktualizuji. Ať si kdo chce, co chce, říká, mám právo na své polštářky na sedačce, mám právo na své programy v televizi a mám právo na všechny tyto zakoupené výrobky, i když si kdokoli může myslet, že jsou prošlé. Nechci vyměnit starý cedník po mamince za nový, plastový, jen proto, že ho prodejce potřebuje prodat. Nehodlám se k aktualizacím vracet po dobu, než se výrobci programů umoudří a přestanou nutit své klienty, sedávat na sedačce bez polštářku a dívat se na programy, které jim platí za reklamu. Já mám svůj rozum a oni ať si ten jejich strčí za…aktualizace.
Hlasité předčítání