Rozbitá křišťálová váza na střepy,
byla v ní kytice polních květů ode mne.
Vzpomínky jsi zahodila a dala na klepy,
nezapomeň a dívej se večer do nebe.

Uvidíš třeba hvězdný třpyt Orionu,
představíš si návrat růží plné zahrady.
Chci tě obejmout a vrátit k tobě domů
a řešit společně života záhady.

Nesmíš být jak ledová královna,
chce to trpělivost a náš vztah se urovná.
Jako překlenout mostem dva řeky břehy,
byl by náš život plný štěstí a něhy.

Vím, nedodržel jsem daný slib,
také dopustil se dalších chyb.
Ty jsi velice dlouho věřila,
naši lásku nespálí mráz, bude jako kopřiva.