Kde krajkou vzrostlé bory zdobí sníh
a slunce z lesa kouzlí pohádkový hvozd,
třpyt vloček v krustě sněžných polí rád bych stih
a ve zvířecích stopách kráčel pro radost.
Kde bílé hřívy mladých smrčin plní les
a vítr z korun stromů snáší ledu tříšť,
já stoupám stezkou srnců málem do nebes,
z nichž dravci merčí zvěř do zmrzlých vřesovišť.
Tam u paseky stojí malý krmelec
a odtud cesta vede na Veliký vrch,
z něj rozhlížet se vůkol překrásná je věc,
než večer setmí se a mrazem zmodrá vzduch.
Hlasité předčítání