„Slyším!“
„Ahoj. Co děláš?“
„Věším tvé nemravné pózy.“
„Nechals je zarámovat?“
„To by stálo zbytečně moc peněz. Objednal jsem za patnáct stovek plexiskla a klipy. Stejně je to jen pracovní záležitost … Co děláš ty?“
„Odpočívám po koupání.“
„Nahá?“
„Nic si nepředstavuj. Jsem přikrytá až po bradu.“
„Proč voláš? Něco se stalo?“
„Chtěla bych se přitulit … Měla jsem v noci šílený sen.“
„Já jiné nemám.“
„Tak příšerné určitě ne.“
„Ty mě lekáš! Doufám, že jsi v pravou chvíli procitla…“
„Ne úplně – pořád se z té hrůzy nemůžu vzpamatovat.“
„Tak se svěř. Třeba se ti uleví.“
„Na to jsem právě myslela … Nebudeš se posmívat, že ne?“
„Nebudu.“
„Zdálo se mi, žes byl ve mně…“
„V tobě jsem přece každou chvíli. Co je na tom tak hrozného?“
„Ty mi nerozumíš – byls ve mně úplně…“
„Jak jinak než úplně…?“
„Nechápeš to? Nejde o tvůj penis, ale o tebe jako takového!“
„Aha…“
„Ležela jsem v posteli a ty ses přišel milovat. Měl jsi obrovské přirození – dlouhé jak předloktí a tak silné, že by se mi žalud nevešel do dlaní.“
„Byl jsem to vůbec já?“
„Nemám o tom nejmenší pochybnost.“
„Ale ty parametry…“
„Prostě jsi zmohutněl, ale byls to určitě ty … Hrozně jsem po tobě toužila – Nabídla jsem se ti rozevřená, jak to jen šlo a tys do mě vnikl. Ucítila jsem v pochvě strašnou tíhu…“
„Bolelo to?“
„Zpočátku ne, dokonce se mi začalo dělat dobře … A najednou jsem si uvědomila, že si jen prorážíš cestu, aby ses dostal dovnitř celý. Chtěla jsem tě chytit za vlasy a vytáhnout, jenže už bylo pozdě. Protáhl ses do dělohy a mně začalo růst břicho … nejdřív jako bych byla těhotná, pak se ale začalo nafukovat do strašných rozměrů a já se bála, že praskne. Skulila jsem se do klubíčka a oběma rukama ho zoufale tiskla k sobě. Když už mi docházely síly, něco ve mně ruplo, a v tu chvíli ses místo do břicha začal tlačit mezi mé vnitřnosti. Udělalo se mi špatně. V křečích a bolestech jsem zvracela krev a doslova vyvrhovala jednotlivé orgány – srdce, plíce, střeva … všechno šlo ven.“
„Jak to dopadlo?“
„Nijak. Málem zalknutá jsem se probudila.“
„Tentokrát mě humor opravdu přešel … Jak to teď bude s naším milováním? Nebudeš se mě bát?“
„Neboj, nejsem blázen – dovedu rozlišit sny od skutečnosti. Jen se musím trochu uklidnit.“
„Když uvážím, že sny nějakým pokřiveným způsobem odrážejí naši psychiku … a že na ni zpětně působí…“
„Asi nepůjde jenom o psychiku – po probuzení mi bylo šoufl od žaludku a měla jsem bolesti v podbřišku. Povolilo to až v horké vodě.“
„Tak mě napadá, jestli za tím nevězí ta tvá vysněná menstruace?“
„Může být. Ale proč takový masakr?“
„Mozek ve spánku přehání. Udělá tragédii z kdejaké pitominy.“
„To jsem potřebovala slyšet. Škoda, že nejsi se mnou – ráda bych si pobrečela v tvé náruči.“
„Taková silná a sebevědomá žena?“
„Co ty o mně víš?!“
„Dneska nejdeš do práce?“
„Mám ještě hodinku čas.“
„A Petra?“
„Je někde s mamkou.“
„Tak všechny pozdravuj a koukej se dát dohromady. Nechci mít na krku trosku.“
„Potřebuju povzbudit. Nenapadá tě něco?“
„Přijeď mi co nejdřív nařezat…“
„To by šlo. Už jen ta představa mi zvedla náladu.“
„Prima. Budu se těšit.“
„Hele – už jsou tady! Tak já končím. Posílám pusinku a čauky.“
„Taky tak.“
Sen
Četba díla zabere cca 4 min.
Hlasité předčítání
