Nikoli tedy třeba Duhového mořského koníka, v angličtině psáno Rainbow seahorse, tedy tvora, který by zaručeně i přes jeho obzvláštní vnější barevnou krásu byl již dávno kvůli zrovna oné okázalé vnější vizuální pýše někdy kdesi ve třetihorách vyhynul.
.
Stylizovaný podmořský živočich ve výsledných pruzích barev duhy se tak stal kromě výrazu pouhé vnější obrazivosti i ještě k někomu dalšímu čímsi zastřeně se vyjadřujícím textem.
.
Dokonce poselstvím – a to dokonce, u mne jako příjemce, aristotelovsky postupně vystavěným natřikrát.
.
.
• Darován původně malým klukem Wernerem uvnitř polyetylenového sáčku naplněného vodou, dotyčný exemplář fantazijního podmořského tvora připomínajícího nejenom zádumčivou pruhovanou elegancí cameo čínského artisty jako kdyby byl zakoupen v oddělení teplomilných akvarijních rybek kteréhosi tamního zverimexu.
• Nato jej velikán oceánografických zkoumání Zissou přelije do vysoké flétny sklenice po nedopitém šampaňském, kterou vzápětí zvedne v gestu pokynu vyzývajícího k začátku výpravy za jaguářím žralokem.
.
Kterým je i v tomto případě tvor určený k animaci vzniklý pouhopouhým slovním spojením slov jaguár a žralok.
Obdobně jako předešle v případě exempláře pastelkového koníka.
.
• Napotřetí se (v počtu 3 – 1, neboť syn Ned je mrtev) setkáváme s dvojicí velitele Steva Zissou a Klausova synovce Wernera na samém konci filmu v poselství jakési bezeslovné nostalgizující bilance.
V prostředí emočně obdobném, jaké tenkrát vůči našim předkům dokázal před půlstoletím vybudit Federico Fellini na samém konci filmu Osm a půl ve scéně kluka obcházejícího s flétničkou setmívající se přímořské okolí obklopující rovněž zcela vymyšlenou startovací kosmickou raketovou rampu nebeské lodi – režisérovu oslavu reality fantazijních výsledků tehdy o dvě generace původnějšího německého strýčka von Wernera.
B.
.
.
Neboť v prostředí žánru quirku, jenž je v jistém smyslu listováním dávnými narativními atmosférami, je přípustné dávat různě barevná jména oněm různorakým větrným jen nic…
.
,
Wes Anderson měl zajímavý nápad vzít něco, co znáte, a přidat k tomu jeden nový výrazný prvek: zlatá barakuda, cukroví krabi, žralok jaguár, chobotnice s celotělovým vzorem paisley. Věřil, že výsledný tvor bude něco, čemu budou diváci chtít věřit, že existuje (vím, že bych si přál, aby existoval). V případě rybky Crayon Pony jsem se snažil o mírnou odchylku od reality v anatomickém designu, ale – jak vidíte na mé skice – použil jsem skutečné barvy pastelek, které Wes vybral pro tělo, shrnula legenda americké klasické animace Henry Selick.
.
Hlasité předčítání