Stal jsem se součástí romantického parku, stal jsem se bdícim okem uprostřed geometricky nádherného trojúhelníku
Dostal jsem postel, láhev alkoholu (která mě děsí), baterku, batoh, jídlo (které nikdy neokusím) a šanci na život
v podobě rádiových vln, s příslibem společenstva a sounáležitosti
Prvního rána držel jsem stráž
rádiové vlny hovoří prostupují
mým pokojem, který tvoří
můj Život
moje Bytí
A tak jsem se stal strážcem parku, součástí společenstva s příslibem sounáležitosti
Dostával jsem příkazy a sám jich pár vydal, vlastně stal jsem se opět člověkem (čehož děsil jsem se nejvíc)
S pocitem žití přicházejí totiž noční můry
Té noci zdál se mi sen –
sen, ve kterém jsem opět žil;
opět jsem jedl a opět jsem pil
romantické rozmluvy rádiových vln
poletují po pokoji
i v mé vypuštěné duši
vzbuzen ovšem realitou
(a její sestrou kocovinou)
probouzím se uprostřed vypitých lahví které,
jak zdá se můj život,
tedy byt,
naplňují
A tak stal jsem se žijícím strážcem uprostřed parku společenstva s příslibuem sounáležitosti
Občas … toužil jsem zbavit se těch rádiových vln a jejích sladkých řečí
Občas … toužil jsem hledat jejich zdroj, který mne uklidňoval, konejšil, laskal a děsil
Toho rána jsem držel stráž
(v pokoji života)
plného nepořádných sklenic;
plného papíru a prachu
zářil pouhopouze jeden
čistý
a laskavý stroj,
kterému časem,
říkal jsem Ona nebo On
A tak jsem začal pochybovat o romantice života uprostřed parku
Místo abych plnil příkazy a sám jich pár vydal, soustředil jsem se na Něj a někdy na Ní; na další obchůzce jsem uviděl svůj vlastní stín, opětované zděšení
Té noci
beze jména a bez pořadového čísla
nezamhouřil jsem opilého oka
místo toho plakal jsem nad
ukončením cesty,
která symbolicky končila pálením kůže na prstech
pravé ruky
konečná stanice cigarety
A tak už nechtěl jsem být strážcem parku
Toužil jsem po životě s Ním nebo Ni, ač děsil jsem se sebevíc, myšlenky zabloudily opět k rádiu
Volám
VOLÁM
vyznávám se z pocitů
pláču
křičím romantické blaboly
kouřím
piju pokoj už mám plný života
dokonce i zuby mám plné
nenávisti
lásky
osamění
parku
i příslibu sounáležení
A tak jsem volal a kreslil a vybarvoval a zahazoval a ničil a kouřil a pil a zvracel svoje city;
Po nějaké chvíli, když láhve byly prázdné stejně jako moje srdce, splasklá duše
zarudlým pohledem jsem se upíjel v očekávání příslibu, příkazu a Jeho nebo Její lásky
Té noci přišel jsem o život
(znovu)
místo abych zmlknul
stejně jako Ona (nebo On)
pod přikrývkou schoulený
lapal jsem po dechu v kouři smíření
mluvil
křičel
řval na mou
duši, opět splasklou a špinavou od Lásky
duch z plamenů nezhasnuté cigarety,
kterou nechal jsem ať
spálí moje prsty
moje ruce
moje tělo
můj zaneřáděný pokoj – obraz mého života
A tak jsem zemřel jako strážce parku, který shořel spolu se mnou
Rádiové vlny (ať kurva už zmlknou!) hovoří o romantice , společenství a sounáležitosti
Byl jsem špatný správce, který zamiloval se do Něho nebo do Ní ač jediné co měl dělat bylo:
poslouchat příkazy v rádiovém znění…
Hlasité předčítání