Otevři mi láhev,
ať nejsem sama,
jsem bez nálady na kecy,
co plodí zmije,
opíjí vlky,
a mě nudí k smrti,
už dávno nejsme tupé děti.
Tak nehrajme si na lháře,
pravdě otevřela jsem klec,
a ta tě požrat chce!
Zmiz – Vypadni!
Chci klid.
Vem s sebou iluzi dávna,
Už nejsem stejná,
Jdi dál – sám,
neohlížej se za těmi,
kdo našli směr ve svobodě.
Tiše zavři dveře a otevři oči.
V ruce mám klíč,
Neb pravdě jsem otevřela klec,
Utíkej, ale neboj se…
Pravda tě pozře.
