Poezie

Olověná poezie

Autor: KarlosD

Mé rýmy se nevznáší ve vzduchu,

mé rýmy sebou škubou jako ryba na suchu.

Má milá podej mi prosím líh,

s této poezie by jeden chcíp!

Je ti líp? Vytříbenost ode mě nečekej.

Víno je měkký, před oltář poklekej.

Nesekej dřevo, radši kuj železo.

Mám rád dotyky, lízám olovo.

Ještě jsem neumřel, mé věty nikdo nepochopí.

Srovnáš si je v hlavě, až nebudeš živý.

Nemoc nikdo neodsoudí, lidi jednaj s pochopením.

Spirituální nález stává se mi prozřením.

Nedá se najít církev, myšlení příliš indiferentní.

Stojím na mostě, snad jsem pro Boha solventní.

Olověná kotva padá do hlubin s mými verši.

Část já je hodně high, část píše rešerši

o tom jak nízký pudy hlavou cloumaj.

Tužka, papír, čaj – cigára doutnaj.

Jsem rez na kotvě či vrabec co z ní uletěl?

Doktor Jackyl, Mr. Hyde, člověk by někdy nevěděl.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

KarlosD

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Wilsonův les v mlze Černo-bílá            tajuplná               ...
Deprese   Stojím v temném předpokoji někdo za mnou tiše brojí a děti se chichotají: „Jé...
fuj! dej to pryč! tohle ti nesluší… šperky a piercingy na těle. na uších. raděj si sundej sv...
pít či nepít? - to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl ...
Sluneční hodiny v nebi se vlečou. Jak vrabec v hrsti ti mimoděk uletěl. Neptej se kam, vždyť n...
příliš pozdní ráno příliš krátkého dne a příliš brzký večer příliš dlouhé noci -...
nechceš-li se mnou být – nemusíš. - ne – to ty se mi nehnusíš -   chceš-li být ...
Zase se rozdrolím na malý kousky. Nikoho k tomu nepotřebuji. Exuperyho vize se naplnily. Orwell je na ...
lidi jsou chodící reklama - kupec co sebe sám prodává. co prodal vše – tělo i duši - k...
  jsem záře bez sluncí. jsem pouhý sen. jsem všechno nejsoucí – tedy nejsem… &n...
Postrádáme soudnost, nalézáme vlastní zhroucení v naplnění a naplnění ve zhroucení Jsme ztr...
  Manie   Špendlík jsem si na krk vetkla nechystám se k branám pekla připadám si jako knedl...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
Trne mne v nohou a cítím palcivou bolest v hlavě... Cítím stěny, které se ke mě přibližují, a...
  „SLEVA NA VŠECHNY BRÝLOVÉ ČOČKY!“ – čtu zvenčí výlohu vstoje a mlčky – „SLE...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  na stěně skvěje se kousek tvého nitra – ten obraz od tebe co sama jsi utkala z pavučiny ...
Ztráceli jsme se dál Jeden druhému z dohledu Tak, jak jsme každý sám Hledali svou cestu. Zbyly ...
stříbrný svit půlnočního úplňku měsíce lesku pod mraky deště razí si cestu sk...
otlučená, počmáraná ustaraně postává u silnice telefonní budka  - introvertní závan...
za pohoršování a krádeže štěstí za naivitu a bezduchost za výlevy citů a trapnou tupost uzav...
Zase se rozdrolím na malý kousky. Nikoho k tomu nepotřebuji. Exuperyho vize se naplnily. Orwell je na ...
Nebe plné hvězd, které jasně svítí... Pod svitem měsíce je vidět poházené kvítí. Za hřbito...
blbý že nestojím za žádným hnutím – sedím a čumím a nevstát se nutím – ideje mění...
  cestování – to je zlo! žere to jen prachy. a co z toho vylezlo? – hrůzy. děsy. strachy!...
Ke hvězdami poseté pustině noci, ve které vyjí osaměle zářící kojoti tesknou melodií výkři...
Můj život se scvrkl na opilost a bezzubý chtíč místo očí střelky kompasu hledají sníh - ...
Ahoj Světe Vidím, že probouzíš se opět beze změny Planeta bez duše, jak píseň bez ozvěny Je...
něco z těch básní svých jsem dávno zapomněl. třeba – jak zněl tvůj smích? - čeho jsem m...
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...
Než ukážeme záda zemi… Než zajdeme si na pohřeb vlastní… Než necháme hnít radost za mří...
0