Myslí si, že je neviditelná, když vstoupí do místnosti.
Nehledá pozornost, nevyžaduje obdiv.
Raději si sedne na kraj, aby nerušila.
Myslí si, že pro ostatní je možná jen jedna z mnoha.
Ale ona je ta co se usmívá na prodavače,
ta co pomáhá babičce s taškou.
Ta co ignoruje touhu po odpočinku a jde zachránit tonoucího.
Je jako tichý paprsek ranního slunce, co se protáhne škvírou mezi závěsy — nečekaný, ale hřejivý.
Její smích má schopnost rozptýlit mraky, které se usadí v hlavě.
A když mluví, její hlas je jako melodie,
která zpívá písně naděje. Nechce být hrdinkou.
Ale když se někomu rozpadá den, je tu.
Nepotřebuje vědět, co se stalo — stačí její přítomnost.
Ticho, které není prázdné, ale plné pochopení.
A právě v tom to je. V tom, že nikdy nechtěla být výjimečná.
A přesto je.
Pro lidi.
Pro svět, který by bez ní byl o odstín šedší.
Ona je hrdinka.
Obyčejná
Přihlásit se k odběru
0 Komentářů
Nejnovější




























