Zas vezmu na dlaň světla, paprsky položím na oltář zrcadla. Až chvějivý třpyt vykouzlí na skelné hladině obraz Tvojí vzdušné tváře, políbím Tě na hebké vláčné rty.
Zas vtáhnu ztracenou lásku do zrcadlového světa, kde budeme jeden druhému tím nejhezčím odrazem. Bude nás obklopovat zrcadlivý nehluk. Nezvukem budeme sebe doposlouchávat. Žádné odražené světlo nám nebude bolestivou překážkou. Nijaký zdivočelý paprsek nenaruší křehké enigma lesklého tajemství za zrcadlem. Všechny stíny zmizí. Svět před zrcadlem přestane tížit.
Zas vezmu si na dlaň srpnové noci, její paprsky položím na oltář noční vodní hladiny. Až chvějivý třpyt vykreslí na jasné hladině obraz Tvých hvězdných očí; zbavíme se pout šatů, nazí vklouzneme do půlnoční krásy, staneme se také vlnou. Sami sobě budeme nejtišším příbojem i vlnobitím. Bude nás obklopovat deštný proud miliónů křišťálově průzračných krůpějí, které jsou prosycené sytým hvězdným svitem. Budeme rozbouřeným oceánem jeden pro druhého. Žádný ledový mráz nám už nebude říkat, kdy máme přestat ve svádivém dovádění. Nijaký vyprahující žár již nezpůsobí sucho a poušť.
Zas vezmu si na dlaň Tebe…
Ukázka z básnické sbírky V krajině tichých ozvěn
Hlasité předčítání