Je to div, že ještě žijeme,
vidiny katastrof všeho druhu
obcházejí naše hromadné příbytky
v podobě přízraků morové nákazy –
naší strachem zrezivělé mysli.
Obděláváme záhony vlastní jedinečnosti,
výtrusy plodnic zkorumpovaných snaživců
na poli společenského úspěchu,
hypnotizujeme vlastní svědomí iluzí bezmoci,
spíme a ukrýváme se za ohradou neúčasti,
jako by náš život ani nepocházel z lidské existence.
Je to div, že ještě vnímáme poezii
v té záplavě bezobsažných slov,
v té vřavě strachem panujících frází
pod falešnou klasifikací člověka
a železnou maskou svobody.
Je to div, že jsou ještě lidé,
kteří dokáží vážit pravdu
v trýznivé nesmiřitelnosti,
ve vyhnanství nepoddajné mysli –
Díky vám! Díky vám za vaši přítomnost,
za víru v celého člověka,
kterou uchováváte našim potomkům.
Hlasité předčítání