Marmondův pláč – 4. stránka

4. Setkání v léčírně✨

Ínemak mě pak odnesl do léčírny. Marmond už tam čekal. Klaněl se před obrem zase až k zemi, prosil,škemral a žadonil. Ínemak na něho křikl:

,,Nech toho divadla a laskavě ji uspi to znamení!”

Marmond se zvedl na kolena a s provinilým tónem vypravil:
„Chybí mi k tomu jedna vzácná, moc drahá přísada…“ Obr nespokojeně zavrčel:

,,Jdi se domluvit za tlusťochem, ten ti se vším pomůže,hlavně, aby byla zase v pohodě — bez ohrožení! Zaplatím, co si řekneš… A hlídej ji tu!“

Pak obr zmizel pryč a nechal mě tam s Marmondem, který pořád klečel na zemi. Ztěžka si povzdechl,vstal… podíval se na mě:

,,Půjdu za tlusťochem raději sám, počkáš tu v léčírně, jdi zatím za Normanem…Vidíš?Tam ti leží!”

Otočila jsem se směrem, kam ukázal, že tam leží Norman. Když jsem ho uviděla, byl celý zničený.Měl zavázané oči a ztěžka dýchal. Šla jsem k němu a příšera, co u něho stála mi řekla,že je na tom Norman moc zle a abych ho nevzbudila.

Ale sotva to dořekla, Norman se probral a zařval:

,,Chci pít!”

Bylo to i trochu legrační, jak se ho příšera snažila uklidnit a Norman mával rukama, aby ji mohl praštit..a ona uhýbala. Šla jsem k němu a chytila ho za ruku, zeptala se:

,,Poznáš mě po hlase?”

Norman vykřikl:

,,Tebe poznám i bez hlasu! Hned pojď ke mě a pověz mi, co se to všechno přihodilo?”

Sedla jsem si k Normanovi a zeptala se ho:

,,Ty si nevzpomínáš, jak jsi se opil v té chatě v horách?”

Norman po mě chňapl a pevně si mě přimáčkl k sobě:

,,Ale jo,na to si vzpomínám…ale co se stalo pak? To je záhada! Najednou jsem tu! Najednou je všechno při starým a já se zase válím v téhle mizerné léčírně! Chci pryč! Ale tak moc mě pálí oči, že nic nevidím! Léčitel mě zakázal opustit tuhle postel! A nikdo mi nic není schopný vysvětlit! Ty tu budeš se mnou, ty mě uzdravíš a pak spolu vypadnem! A neříkej, že jsi zas lenošná!”

Tak jsem se zasmála a řekla:,,Jo, ty to víš, že jsem a nemusím to ani říkat!”