Když slunce vítá v horském kraji listopad
a v blankyt nebes kreslí zalesněný hřbet,
do lesních samot vydám se na každý pád,
bych v tichu mohl patřit na okolní svět.
Tam z výšin září zlaté větve modřínů
a z lesních pasek sluncem skví se travin lad,
tam nedávám už nikomu nic za vinu
a v samotě tak po klidu svůj tiším hlad.
Bez nářku zvadlých duší a bez ženských běd,
bez hluku směšných mouder a bezduchých vět,
bez žádostí a lásky jen tak mimoděk
chci snít o počátcích a najít zřídlo věd.
Hlasité předčítání