II.
Když pak druhého dne král Šalamoun seděl opět se Sibyllou v zahradě, žádal ji, aby mu pověděla, jak bude s jinými zeměmi, než nastane soudný den.
I pověděla Sibylla, jak křesťané se rozmnoží, že budou míti císaře a krále, židé pak že budou ztenčeni a jejich vláda že bude jim odňata. Křesťané však časem se poruší a oddají se neřestem.
„Nebude mezi nimi víry a důvěrnosti, ústa budou jinak mluviti a srdce jinak smýšleti. Právo bude prodáno, chudý člověk utlačen, sužován, opuštěn.
I sešle Bůh mnoho znamení na příklad lidem, aby se polepšili. Když pak neposlechnou, setře jich Bůh Hospodin třetí díl pro jejich bezbožnost.“ A Sibylla vykládala, jaká to znamení budou, a když dokončila svou řeč, odešla do svých komnat. Šalamoun pak dal opět vše, co slyšel, napsat a schovati.
Třetího dne přišla Sibylla do té utěšené zahrady zas a tu potkala krále Šalamouna pod tamařišky, cypřiši a olivami. Bylo ráno, slunce z hory vycházelo. Král začal opět o budoucích věcech, a tu Sibylla sama žádala, aby povolal svého písaře, jenž by vše napsal, co promluví, a to písmo aby pak bylo uschováno na věčné časy.
Jak začala o budoucnu, proměnila se tvář mladé královny, jež byla bíle oblečena, proměnily se její oči záříce věšteckým ohněm. Stojíc na stupních pod stromy nadšená duchem mluvila:
„Králi! Hospodin tebe moudrostí obdařil, že před tebou žádný nebyl a po tobě nebude ti roven, ač bude mnoho císařů a králů. A ti nové říše mí ti budou. Jedna z těch říší neb království bude slovutná a výborná, úrodná chlebem. To jest Česká země a bude v ní také hojnost chmele a vína. Národ té země vystaví mnoho měst, jedno pak nad míru veliké tak, že v něm bude více nežli tisíce domů.
Bude slavno a bude hlavou té země, neboť v něm králové přebývati budou. Než od něho také se rozmůže ohavnost a mnohé hříchy. Tak dlouho pak budou páchati nepravosti, až jim Bůh odejme krále, a jiného, rodu cizího jim ustanoví. Ten je bude pronásledovati tak, že by si po čase toužebně přáli, kdyby měli zase krále svého jazyka.
Do té české země vloudí se houfy cizích, kteří mnoho zlého s sebou přinesou. A král po králi bude robotami soužití lid, tak že budou vrchnosti své robotovati čtyři dny tého dne, pro sebe pak jen dva dni pracovati. Jeden z těch králů začne neslýchané novoty, což se zprvu bude obecnému lidu líbit; ale pod pláštěm nových nařízení budou stará práva rušena. Pro ty novoty bude selský lid krále chváliti, stavům však se líbiti nebudou. I to za něho bude také prohlášeno, že smí každý svou víru volně vyznávati, neboť on nebude milovník duchovenstva a mnoho duchovních statků a kostelů bude za jeho panování zrušeno.
Král ten dá všechnu půdu přeměřit a lidu bude uleveno v robotách. Krále však záhy stihne smrt, umře na svém loži a ne v boji. Smrt ta bude lidu divná a mrtvý za živého jmín bude.
Po něm přijde král, který od předešlých novot mnoho upustí. Po krátkém jeho panování nastoupí král mladý, za jehož panování strhnou se veliké vojny. I bude selský lid nucen, aby zadarmo obilí dovážel, a skoro všecku svou sklizeň odváděl. Též budou mnoho na vojnu brati, takže v zemi bude pateré vojsko, každé s jiným jménem a lid bude je živiti i šatem opatřovati.
V ten čas také nastanou České zemi neúrody a Bůh sešle na ni mnoho ohňů, bouřlivých větrů, krupobití, přílišné sněhy a vody veliké.
Rok od roku bude hůř a hůře, tak že se zasteskne jak starému tak mladému na světě živu býti, a nejvíce obecnému lidu, zvláště když přijdou na ně tak veliké vojny, že mnohému hospodáři vezmou do boje i posledního syna.
Ale proto vše se národ přece nepolepší. Setrváť ve svých necnostech a zpozdilostech, a bude veliká proměna v šatstvu a mravích. Tu se Hospodin hněvem popudí a ztrestá jej tak, že všecka města zkažena budou. Jen Tábor, Ústí, Soběslav a Mělník ujdou té zkáze, jestliže při pravdě a zákonu budou státi. Kutná Hora se propadne, Plzeň, Zatec, Hradec Králové, Kouřim a Čáslav a jiná města královská budou od nepřátel zkažena.
Prahu pak pán nad jiná města potrestá. Ohněm a hroznou povodní zkázu vezme a nepřítel zhoubu dokoná. Její rozvaliny zarostou borovím a hložím, kuny a lišky budou tu pelešiti. Slavné kdys město zpustne tak, že po čase pojede tudy forman, na kamenném mostě zastaví, bičem do mrtvého ticha zapráská a svému synku řekne: „Tuto bývalo veliké město Praha a tamto stávala Staroměstská radnice.“
Prve však nežli do těchto konců dojde a smutný ten čas nastane, ukážou se jistotně různá znamení, jako: Lidem budou dnové ukráceni, slunce nebude svítit jako svítívalo, a zima zimu bude stíhati, takže lidé v kožichách budou obilí sekati.
Pak vojny nastanou a z nich vzrostou takové daně neslýchané, že lid nebude s to, aby je zaplatil. Za to bude týrán, aresty a karabáči doháněn, až takto se ozve: „Páni; dávali jsme vám, dokud jsme měli. Nyní nemáme, všecko jste nám vzali a nenechali jste nám ani tolik, abychom se s dětmi svými najedli do syta.“
Řeči ty však nic nezmohou, a páni budou přece daně bez milosrdenství vymáhati. Tu lid obecný, věrně při sobě stoje řekne: „Páni, dávejte sami za nás, neboť jste již mnoho shromáždili z našich mozolů. My již platit nemůžeme, protože nic nemáme.“ Tu stavové uvrhnou mnohé z mužů do vězení; ale obecný lid povstane a strhne se krvavý boj, v němž lid bude volatí: „Lip umříti v bitvě, alespoň neuhlídáme svých dětí hladem umírati.“
Takové tresty dopustí Hospodin na pány, protože sužovali své poddané velkými daněmi a robotami.
Když ta země takto bude znepokojena a její obyvatelstvo v různicích a bojích, bude obklíčena ze čtyř stran světa mocnými nepřáteli, kteříž pak najednou vtrhnou do země. I začne se bitva ze všech čtyř stran óde všeho vojska. Od hlavního města půjde ten krvavinec až k hoře Blaníku, kdež se vojsko položí mezi Blaníkem a Načeradcem u vsi Bejkovic. A tu se boj začne.
Ale již před tím zhubí nepřítel, táhna k Blaníku, tolik bezbožných, tak že jen málo lidí zůstane na živu, že by se snadno pod vozovou plachtou mohli schovati.
Kde ta velká bitva bude, svítí se rybník. Před tím však časem vynesou z něho čápi a jiní ptáci všechno trní a rákosí a na kolik let před Blanickou vojnou bude prázdný a vyschlý. Za té bitvy krví se naplní, takže se až přes hráz bude přelévati. I bude křik veliký, a řehtání koňstva, hlas bubnů a taková střelba hrubá i drobná, že hrozný ten hluk na dvacet čtyři míle slyšán bude. Boj sám potrvá celých dvanácte dní. Třináctého pak pošle Bůh svým věrným pomoc: z Blaníka hory vytrhne vojsko, kteréž tu Bůh chová. Jak to vojsko se zjeví, padne strach na nepřátele a dají se na útěk. Boží vojsko vykoná veliké divy a požene nepřátele, kteří na útěku Prahu poboří tak, že nezbude po ní památky. Sami však budou ze země vyhnáni a budou utíkat až k Rejnu Kolínu; tam také zmizí Blanické vojsko – Bůh sám ví kam – neboť do Blaníka se více nevrátí a nikdo ho již nespatří. Po Blanické bitvě vyschne zase rybník, šestnáctého pak dne počnou se věrní, kdo na živu zůstali, shledávat. I budou se velmi radovati, objímati se a diviti, že je Pán Bůh tak zachoval. Všichni pak půjdou k tomu rybníku, kde spatří hrůzu pobitého lidstva i koňstva, jež ptáci nebeští roznesou, neboť nebude tolik lidí, kteří by mrtvoly a mrchy zakopali. Shromážděným pak věrným bude kněz sloužiti mši sv. na pařezu prostřed rybníka; i budou Hospodina velebiti.
Pak se navrátí každý do svého obydlí a tu bude mezi nimi svorenství, pravá láska a všichni budou jako jednoho srdce, páni i lid obecný. A bude padesát let dobrých a úrodných a bude v Českém království velmi lacino: korec žita 7 grošů, korec pšenice 12 grošů, stará česká pinta piva za 2 kr. a libra jeleního masa za 2 kr. Ve všem bude hojnost, a všude pokoj a Boží požehnání„
Sibylla královna umlkla. Šalamoun, dychtě o všem míti prorocké zprávy, žádal jí, aby mu ještě zjevila, kdy nastane soudný den. Jemuž odpověděla Sibylla: „Králi, toho povědomost nemám, neboť toho neoznámil Bůh ani svým andělům. Ale řeknu ti, králi: Máš služebníky, dobré a zlé. Dáváš-li zlému tolik jako dobrému?“
„Dobrý měj se dobře, zlý budiž potrestán,“ odvětil král.
A tu Sibylla:
„Dobře odpověděťs, králi. Tedy budou-li lidé dobře činiti, Hospodin přidá. Budou-li ho však hněvat, ukrátí let a dní, kteréž ustanovil od stvoření světa. Jen tolik mi povědomo o soudném dnu i to, že mnohá znamení a divy mnohé na slunci i na měsíci na nebi i na zemi se díti budou, prve, nežli přijde Bůh Hospodin.“
Odmlčela se, pak dodala:
„Totoť mé proroctví, ó králi Šalamoune! Ulož je a zachovej. Až věkové minou, stvrdí se slova má, a pozdní pokolení se přesvědčí, že Sibylla zjevila ti proroctví pravá.“
A král Šalamoun, moudrý a zkušený, pokořil se mladé královně stojící před ním výše na stupni, pod tamařišky, cypřiši a olivami utěšené zahrady, již províval lahodný větřík a lahodná vůně, a nad níž zářilo ranní nebe.
Hlasité předčítání