4. Partizánská píseň a Mazalat
Opět vyrážíme celkem brzo. Ještě dopoledne dojdeme na chatu s názvem Partyzánská píseň, kde si dáváme pivko a polívku a poté jdeme do kopce směrem k chatě Mazalat. Tam dáváme další pivko a řešíme co dál. Chceme dojít ještě kus do jednoho sedla, kde by měla být voda. Johnny s Helčou přitom přemýšlejí, že by se od nás už u Mazalatu odpojili. Vyrážíme a hned po Mazalatu nás čeká poměrně prudké stoupání, na jehož vrcholu čekám na ostatní. Mám tam super výhled na celou cestu z Mazalatu, což byly asi tři kiláky, přesto však nikde nevidím Johnnyho s Helenou. Mám proto za to, že zůstali na Mazalatu, jak říkali, nemůžeme se jim ovšem dovolat a ověřit si, jestli je to pravda. Chvíli ještě čekáme a když se stále neobjevují, tak jdeme dál až do sedla. Sedlo se ukazuje být vyprahlou plackou bez vody. Po chvilce přemýšlení volíme pokračovat dál v cestě, asi 800 vejškovejch dolů k potoku. Cesta nám trvá asi dvě hodiny a když konečně notně zničený dojdeme, vykoupeme se a vaříme večeři. Potom ještě chvíli sedíme, brácha hraje na ukulele. Jakmile zapadne slunce, chystáme se jít spát. V tom ovšem někdo zahlédne dvě čelovky, klesající po cestě dolů k nám. Je to Johnny s Helčou, ukázalo se, že na Mazalatu nezůstali a šli dál za náma. Vítáme se s nima a jsme všichni šťastní z opětovného shledání. Zároveň se cítím trochu provinile, tohle by se v horách stávat nemělo.
Hlasité předčítání