4. Partizánská píseň a Mazalat
Opět vyrážíme celkem brzo. Ještě dopoledne dojdeme na chatu s názvem Partyzánská píseň, kde si dáváme pivko a polívku a poté jdeme do kopce směrem k chatě Mazalat. Tam dáváme další pivko a řešíme co dál. Chceme dojít ještě kus do jednoho sedla, kde by měla být voda. Johnny s Helčou přitom přemýšlejí, že by se od nás už u Mazalatu odpojili. Vyrážíme a hned po Mazalatu nás čeká poměrně prudké stoupání, na jehož vrcholu čekám na ostatní. Mám tam super výhled na celou cestu z Mazalatu, což byly asi tři kiláky, přesto však nikde nevidím Johnnyho s Helenou. Mám proto za to, že zůstali na Mazalatu, jak říkali, nemůžeme se jim ovšem dovolat a ověřit si, jestli je to pravda. Chvíli ještě čekáme a když se stále neobjevují, tak jdeme dál až do sedla. Sedlo se ukazuje být vyprahlou plackou bez vody. Po chvilce přemýšlení volíme pokračovat dál v cestě, asi 800 vejškovejch dolů k potoku. Cesta nám trvá asi dvě hodiny a když konečně notně zničený dojdeme, vykoupeme se a vaříme večeři. Potom ještě chvíli sedíme, brácha hraje na ukulele. Jakmile zapadne slunce, chystáme se jít spát. V tom ovšem někdo zahlédne dvě čelovky, klesající po cestě dolů k nám. Je to Johnny s Helčou, ukázalo se, že na Mazalatu nezůstali a šli dál za náma. Vítáme se s nima a jsme všichni šťastní z opětovného shledání. Zároveň se cítím trochu provinile, tohle by se v horách stávat nemělo.
Nápad – ★★★☆☆
Cestopisný deník z balkánského putování je klasickým a oblíbeným formátem, který sází na autenticitu a sdílené zážitky. Text funguje skvěle jako kronika pro zúčastněné, ale pro nezaujatého čtenáře by bylo dobré přidat nějakou nosnou myšlenku nebo hlubší reflexi, která by cestu sjednotila. Zkuste příště vybrat jeden silný moment, například setkání s mlhou na Botevu, a vystavět vyprávění více kolem něj, aby to nebyl jen chronologický výčet událostí.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá letní balkánské vedro, únava z těžkých batohů i bezstarostná nálada party kamarádů. Velmi dobře se vám podařilo zachytit kontrast mezi úmorným stoupáním a následnou euforií u piva nebo při nečekaném nalezení ztracené bundy. Emoce jsou upřímné a syrové, což čtenáře snadno vtáhne do děje a vyvolá v něm chuť vyrazit někam s batohem na zádech.
Provedení – ★★★☆☆
Text má velmi svižné tempo a čte se jedním dechem, k čemuž přispívá váš uvolněný, hovorový styl psaní. Hovorová čeština a slang k tomuto typu osobního cestopisu sedí, ale místy je jich až příliš a text kvůli tomu působí spíše jako doslovný přepis vyprávění z hospody. Dejte si pozor na opakující se strukturu odstavců a zkuste občas zvolnit a barvitěji popsat okolní krajinu, abyste vyvážili dynamiku děje.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a upřímný cestopisný črt, ze kterého dýchá radost z cestování a přátelství. Ačkoliv má text zatím spíše formu osobního deníku pro úzký okruh známých, váš přirozený vypravěčský talent a smysl pro situační humor mají velký potenciál. Pokud zapracujete na pestřejší stavbě textu a zkusíte jít v popisech více do hloubky, vaše příběhy budou bavit i širokou veřejnost. Určitě v psaní pokračujte, máte skvěle nakročeno!