Poznal jsem dívku pohlednou,
v tváři ale značně pobledlou.
Přemýšlím, jak na tváři jí úsměv vykouzlit
a získat si tak její dík.

Teď už do ní blázen jsem,
v její tváři je úsměv vykouzlen.
Šaškovu čapku pro ni nosit chci,
aby jí úsměv zůstal na líci.

Vždyť to byla dívka pobledlá
a pro své okolí nevzhledná.
Teď rozkvetla však jako růže.
Bláznova láska za to může.

Avšak už blázna nepotřebuje,
protože okolí ji miluje.
Já blázen zase zůstal sám,
tím je ortel vykonán.