1/ Komedie jako žánr již od časů Aristotela zahrnuje vše, co není tragédií – tedy genologicky je jakýmsi pravesmírem, z něhož se postupně zrodily a mezi sebou oddělily žánry jiné, vzájemně mezi sebou preciznější.
2/ K předchozímu je třeba jako ještě mnohem více zásadnější zmínit následující:
Například knihy Julese Verna nemohou být žánrově považovány za sci-fi. Jednak je autor tak nemínil. Rovněž v době jejich vzniku, přes všechnu dobovou fantastičnost, kterou obsahují, nebyly známy technologie a zařízení, a také způsoby myšlení, které o necelých pouhých 50 let v civilizaci již žánr sci-fi umožňovaly.
3/ V českém prostředí až málem do půle 60. let 20. století nebyla z ideologických důvodů za samostatný žánr považována detektivka.
4/ Zatímco třeba Mary Shelleyová, aniž sama při psaní tušila, někdy po roce 1820 vytvořila za jediné odpoledne povídkou o mladém vědci Frankensteinovi nový žánr horor, doposud odděleně neobsažen na orbitách jsoucích k dispozici v pradávném antickém vesmíru Aristotelova vše syntetitujícího žánru komedie.
.
.
https://www. youtube. com/watch? v=fvohLwdnE6E
.
.
[Verse 1: Paul McCartney]
In Penny Lane, there is a barber showing photographs
Of every head he’s had the pleasure to have known
And all the people that come and go
Stop and say hello
.
.
Ve druhém domku před křižovatkou, na které se napravo odbočuje do ulice Cherry Lane bývávalo za časů jejich mládí holičství, jak je známe například z filmu Rushmore.
Za prosklenými dveřmi, jimiž se po třech schůdcích vcházelo z ulice do různými bylinami odevždycky provoněného vnitřku, stávala napravo od širokého okna před zrcadly dvě žíněmi jelenů nebo mořských koníků čalouněná bradýřská křesla, za jejichž zády byla nachystána pro pohodlí i odpočinek čekajících kunšoftů dlouhá dřevěná lavice s opěradlem.
Nad ním, ve výšce přesahující vzrůst dospělého muže, byla ke zdi připevněna police naložená několika sloupci fotografických alb vyštosovaných vedle sebe tak po dvou či po třech. Ohleduplně, aby se mořené tlusté prkno police váhou tohoto depozita nadbytečně neprohýbalo.
.
Stávalo se to sice jen občas, ale když zdejšího pana holiče zastihla příhodná nálada, obdobně jako tamten newyorský trafikant ve filmu Kouř z krabic fotografie, které postupně roky pořizoval jednu po druhé každý den přesně v osm ráno na tomtéž místě velkoměstské newyorské ulice před trafikou, tak ten holič uvnitř vyvoněné oficíny na nároží Cherry Lane si pod polici naloženou albumy postavil židli a kterýsi z ní sundal.
Hlasité předčítání