.
Popisovaný stav znají i šachisté, policisté, hasiči celou dobu výjezdu na požářiště, strojvedoucí nočních nákladních vlaků v mikrovteřinách prožívané srážky.
Stejně jako nemocniční pacienti poletující pohledy nad svými zrovna operovanými těly a přitom sledující lékaře, v téže chvíli plně zaujaté jejich aktuální činností, a proto soustředěných v detailech jejich prstů rovněž tak mimo.
Dokonce i scenáristé, takových či obdobných stavů ve prospěch jejich příštích diváků si vědomi…
.
Všichni jakoby v takových chvílích byli kdesi tam.
Nebo: a současně mimo mimo.
A přitom podvakrát naprosto stejně autentičtí.
Přičemž musí být podotknuto, že ono uvědomované si bytí čehosi mimo, například jinými prožívaných pravidel každodenní běžné zkušenosti nebo výsledků autorské tvorby či jenom pouhé vzhlednosti, je i jedním z konstitutivních znaků opodstatňujících pravidel či dispozic žánru quirk.
.
Jedinou otázkou tedy je, jak takovéto stavy vědomí záměrnou konstrukcí mizanscény zpodobit.
.
Jakým způsobem zviditelnit to, čemu jako gnoseologický stav nebo jen pouhý časový zlomek říkáváme náhlý nápad?
Popřípadě okamžik nečekaně náhlé změny paradigmatu.
.
.
V čase 18: 18 dotyčného dílu televizního seriálu tedy detektiv Murdoch naprosto přirozeně jinými předtím tisíckráte ozkoušeným postupem či trikem elektronického velnutí vstupuje dovnitř dotyčného malířského díla, v jehož prostoru, mezi dekoracemi kulis s prostorovým akcentem věcně vypreparovaných z podoby původní plošnosti Da Vinciho fresky Poslední večeře se rozhlíží prostředím se stále tímtéž stejně stabilizovaným emočním výrazem obličeje charakterizovaným navenek mimickou abecedou prostou jakýchkoli projevů nálady vyjevující se navenek.
Obdobně soustředěně jako by se jiný pozorovatel choval někde uprostřed temnot hlubin tajemného lesa stromů nasvětlených pouze měsíčními odstíny. Nebo v prostoru na sebe navazujících soch, podle položek inventarizačního katalogu deponovaných v interním řádu jakéhosi přirozeného lapidária na břehu moře barvy oblohy, jak bylo lze zažít ve scenérii Godardova filmu Pohrdání.
.
Odstupuje, přistupuje, míjí, mění úhly, proporce i délky pohledů.
Je mu v těchto chvílích umožněno vidět a zažít zkoumané souvislosti věcí z potřebného blízka.
Všímat si jich jako exaktně jsoucích, popřípadě bytujících, na jejich jevišti.
Ale také je pochopit v průběhu policejního vyšetřování v jejich důkazně ničím nezastřené realistické jevnosti.
.
.
Takovýmto způsobem introspekce se detektiv Murdoch vskutku důkladně seznamuje s konkrétním uměleckým dílem, s podstatou jeho významové struktury, nejvnitřnějšími vztažnostmi, pravidly jeho stavebností, i podmínkami případné kopírovatelnosti či rozvíjení nápodobou, jako my činíme jindy obdobně naprosto samozřejmě zběžně v případě okamžiků našeho seznamování se třeba s ilustrací obecného modelu atomového jádra, rozpisu jízdního řádu autobusů městské hromadné dopravy, obrazcem schématu zárodečné buňky nebo planetární soustavy hvězdy Proximy Centauri.
Hlasité předčítání