Pokud si ovšem připomene anebo jen nezřetelně vzpomene alespoň na náznak dojmu podoby fresky Leonarda da Vinciho povšechně známé jako Poslední večeře, bude schopen po zhruba dvě desítky vteřin sledovat ony příští okolnosti související prostřednictvím jednoho dílu divácky běžného televizního seriálu – pokud ovšem i onen jeho jeden tentýž konkrétní seriálový díl obsahuje od času 16: 44 rovněž krátký příklad jiného způsobu projevujícího se příznaku možné existence žánru quirk.
.
.
https://www. youtube. com/watch? v=GPfEFpfRXjI& t=2421s
.
PŘÍPADY DETEKTIVA MURDOCHA S09E04 OBNAŽENÉ DÁMY
16: 44 – 18: 59
.
.
V případě uvedeného časového určení se odvolávám na prožitek jedné z našich zkušeností.
Související s naším emočním nebo mentálním stavem, který zažíváme nebo prožíváme ve chvílích, pokud se co nejsoustředěněji i nejzaujatěji zabýváme jakoukoli činností. Když jsme jí, jejím průběhem, pohlceni, ale současně rovněž obklopeni bez jakékoli myšlenky na okolní svět.
Kdy si připadáme, jako bychom do čehosi jako prostoru dané záležitost nebo věci vešli, vstoupili, ocitli se mimo dosavadní platné nebo zažité konvence, a posléze se v takovémto prostředí zcela samozřejmě pohybovali. Probádávali je.
Chovali se v něm zcela přirozeně, jak jsme zvyklí například v kuchyni dlouhá desetiletí obývaného vlastního bytu.
Jako bychom oním čímsi jako kusy imaginárního inventáře onoho čehosi, doposud prozatím pouze ve stavu skupenství ideového nebo myšleného, náhle námi zvěcnělým manipulovali – brali je do rukou, v různé míře se k nim přibližovali, a zas jinak je uchopovali. Popřípadě je přestavovali. Nebo se od nich při našem pozorování či posuzování vzdalovali.
Přičemž je zcela lhostejné, v jakém prostředí můžeme nebo je nám umožněno cosi takového obdobně extatického zažít, ono cosi svým způsobem jako odhmotnění, či odmateriálnění, od naší vlastní každodenní zkušenosti.
.
Neboť teprve až zacházení s materializovanými předměty lze věrohodně filmovat.
.
Pokud ideje nahradíme věcmi.
Pokud ideje svedeme nahradit věcmi.
Neboť teprve až zacházení ducha s materializovanými předměty lze věrohodně filmovat.
.
.
Mnou popisovaný stav může nastat, nás obklopit, v průběhu kteréhosi našeho každodenního rekreačního běhu, jak zažíval a popsal spisovatel Haruki Murakami, nebo jak totéž obdobně zmiňují zenoví mistři, stejně jako občas hráči baseballu, na jejichž regionální výkonnostní odrůdu se semotamo chodívám koukat do hlediště žlutých seslí tamtoho zdejšího stadiónku rozloženého bez zájmu místních obyvatel za městským předměstím.
Hlasité předčítání