“Jmenuji se Sart a vždycky jsem chtěl…”
“Sart kdo?!”
“Sart, Sirotek z Měděného dolu, pane.”
“A vždycky jsi chtěl víc, než vařit horníkům, mám pravdu?” Na odpověď nečekal a pokračoval dál.
“Horníci musí něco jíst a z jejich rudy a uhlí zase žije celé tohle město a tobě nevoní odvádět svůj díl práce. Radši kradeš sekery z kuchyně ženy, která se o tebe celou dobu dobrovolně stará! Byl jsi poctivý kuchař a místo toho ses rozhodl stát zlodějem! Gratuluji velice. Myslíš si snad, že tě teď začnu učit bojovat a budu věřit, že budeš plnit rozkazy vojáků, když neplníš ani rozkazy z kuchyně? Ne! To by sis musel vážně zasloužit. Zatím se hodíš snad jedině do Fargotovy bandy, ten prý hledá někoho na nějakou pochybnou práci. Za to, že ses alespoň přiznal, ti dovolím odejít, ale radím ti, sirotku z Měděného dolu, zůstaň radši u hrnců než u krádeží a špinavých obchodů. A teď se mi kliď z očí.”
Sart sklonil hlavu a odešel jako po výprasku. Kdyby ho Arn zmlátil cvičnou palicí, snad by mu bylo líp. Muž, který by ho mohl dostat z jeho nuzného a hlavně nudného života po něm chce, aby právě v tom životě pokračoval dál a ještě se cítil provinile, že se mu takový osud nelíbí. Měl zlost. Vařit horníkům by přece mohl kde kdo. Fargot je sice známý svými nečistými obchody, ale s ním by se na cestách za obchodem třeba podíval i dál za hranice města než k Ovčínu. Nebo si u něho vydělá a jednou si výcvik třeba zaplatí. Díky Arnovi alespoň ví, že Fargot někoho hledá. Jakmile bude mít zase šanci na chvíli utéct ze sirotčince, najde ho a zkusí štěstí u něj. Nebo by měl Hydale raději rovnou říct, že už její péči nepotřebuje.
Druhého dne si Fargot do svého trochu zchátralého skladiště nechal zavolat jednoho ze svých mužů. “Mám pro tebe práci, Gorone. Má to svoje rizika, ale zaplatím mnohem víc, než kdykoli předtím, budeš-li samozřejmě diskrétní.”
Goron, šlachovitý, mrštný a hrabivý trpasličí albín, s bledou pletí, bez vlasů, vousů, či chlupů a s nepřirozenýma červenýma očima a na trpaslíka nezvykle hubenou postavou, byl, jak se zdálo, Fargotovým oblíbencem. U zbytku města tolik oblíbený nebyl, ale uměl se z mnoha věcí vymluvit.
“Tebe se přece nevyplácí zklamat, pane a ani bych to nechtěl. Jsem ti k službám.” usmál se úzkými bledými rty a mrknul po úrazu věčně přimhouřeným okem.
Fargot z tmavě modrého hávu se žlutým vyšívaným lemováním vytáhl lektvar od alchymisty a položil ho na sud s vínem před sebou. “Na tvou práci tady ve skladišti najmu na pár dní někoho jiného. Ty si vezmeš tuhle břečku, budeš ji potřebovat. Můj bratr se chystá vyjet z města do Ovčína, úkol musíš splnit dřív, než vyrazí a ať tě bohové chrání, jestli se o tom někomu zmíníš. Dám ti mapu, kde je vyznačeno tábořiště skřetů severně od Ovčína. Až ho najdeš, vypiješ lektvar, díky němu budeš skřetům rozumět a oni zas tobě. A ty jim nabídneš šanci, jak se zbavit společného nepřítele…”
Hlasité předčítání
