🖤Co trápí obra? 🌌
–Po oslavě u Rohejše, na kterou byl obr Ínemak pozvaný, se něco změnilo. Ínemak byl pořád zamyšlený. Pozval k sobě do hradu Marmonda i mě ke stolu do hodovní síně. Marmond obrovi pořád cosi vyprávěl, popíjeli spolu. Obr byl nezvykle tichý. Myslím, že ani nevnímal Marmondovo vyprávění. Dokonce ani nezahnal Ohyna, když ho Ohyn obsloužil a dolil pití. Ohyn zůstal stát u krbu, čekal na příkaz od obra. Ten tu ale jen tak seděl s pohárem v ruce.
Strčila jsem do Marmonda.
,, Myslím, že mluvíš zbytečně!”
Marmond kývl, zeptal se obra:
,,Co je to s tebou, můj pane?”
Ínemak neodpověděl. Jen vypil pohár a ukázal Ohynovi, aby mu dolil. Po chvíli se obr Marmonda zeptal:
,,Co jsi najednou tak ztichl?”
Marmond se usmál:
,,Vypadáš tak zamyšleně, stalo se něco?”
Ínemak zavrčel:,,Řeknu ti to ve věži…”
Vstal od stolu, i Marmond vstal, na mě kývl:
,,Ty tu počkej!”
Pak oba odešli a mě nechali u stolu…s Ohynem…
Měla jsem radost, když si Ohyn sedl vedle mě ke stolu. Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali a pak se objali. Ohyn si povzdechl.
,,Myslím že se obr pohádal s Rohejšem…”
Zeptala jsem se:
,,Ty víš, proč se pohádali?”
Ohyn pohl ramenem.
,,Nevím, s tím se mi nesvěří, ale asi se právě svěřuje Marmondovi…”
Ohyn se zatvářil naštvaně, zasyčel:
,,Nesnáším Marmonda! Štve mě, že ho obr přijal zpátky!”
Tak jsem se k Ohynovi víc zmáčkla a řekla:
,,Tak nebuď naštvaný, vždyť tu aspoň teď můžeme být spolu!”
Ohyn odfrkl.
,,Neměli by jsme, až se obr vzpamatuje s toho jeho zamyšlení, zas to schytáme!”
Zasmála jsem se.
,,Třeba ne, jestli teď bude řešit s Marmondem Rohejše, tak si na nás ani nevzpomene!”
Ohyn se usmál.
,,Ale vzpomene, co tě napadá!”
Zašeptala jsem:
,,Co když utečeme spolu za paní Karmínou? Třeba by obra přemluvila, aby zrušil ten protivný zákaz…”
Ohyn se syčivě zasmál a zakroutil hlavou.
,,Co sis to zas vymyslela za bláznovinu? To by nám neprošlo…!”
Tak jsem se taky zasmála.
,,Třeba prošlo… Ohy prosím! Pojď se mnou utéct za paní Karmínou!”
Ohyn s tím nesouhlasil. Začali jsme se s Ohynem pošťuchovat, smáli se, až jsme oba spadli pod stůl…když v tom…
Jako vždy na nás zařval odněkud obr.
,,To jsem si mohl myslet…sotva ty dva spolu nechám jen chvíli bez dozoru, že budou zase kdesi zašití! Hned vylezte!”
Lehla jsem si na Ohyna a nepustila ho. Zavrčela jsem na obra.
,,Nevylezeme! Leda když slíbíš, že se na nás nebudeš zlobit a zrušíš konečně ten nesmyslný zákaz!”
Ínemak se sklonil pod stůl. Podíval se zamračeně na mě. Zařval:
,,Co žé? Já ti dám nesmyslný!”
Natáhl se pro mě, pevně mě sevřel do jeho velkých rukou. Vytrhl od Ohyna a vyzvedl s pod stolu. Vážně na mě zavrčel:
,,Od teď budeš jen ve věži! Nehneš se s věže do odvolání! Marmonde odveď ji!”
A tak jsem zase skončila ve věži…
🕯️–Marmondovy stíny– 🌑
Být zavřená zase ve věži mě nebaví. Ani Marmond tam se mnou nezůstal. Zato povolal svoje stíny, aby mě tam hlídaly, aby zahnaly můj stín a zabránily mi se dostat ven. Mrzutě jsem seděla u zamřížovaného okna. Křikla jsem na stíny:
,,Když tu s vámi musím být, tak se mnou mluvte!”
Jeden stín, nejblíž u mě se zeptal:
,,A co bys chtěla slyšet?”
Tak jsem se zvědavě naklonila ke stínu:
,,Vy víte o čem mluvil obr s Marmondem?”
Stín na to zasyčel:
,,Do toho ti nic není!”
Nesouhlasně jsem vydechla:
,, Ale je! Tak mi to řekni!”
Přistoupil ke mě druhý stín.
,,Nevyzvídej, abys nelitovala!”
Naštvaně jsem zakroutila hlavou a zeptala se.
,,A čeho bych měla litovat?”
Třetí stín u mě zafučel.
,,Obr se zachoval moc zle k Rohejšovi!”
Usedl naproti mě a zeptal se:
,,Chceš to slyšet dopodrobna?”
Kývla jsem. Tak stín spustil.
,, Napřed obr urazil jeho ženy. Když odešly od stolu, Rohejše bratr na obra vyjel, že to nemusel! I když je pán, tohle bylo moc! Obr mu ve zlosti zlomil roh. Rozešel se s nimi ve zlém…Rohejš to obrovi neodpustí jen tak…nezmínil jsem ještě zboření jejich brány kvůli vstupu do portálu…”
Stín povzdechl. Dotkl se mých červených šatů a zahučel.
,,Zdá se, že jsi Rohejše nejvíc rozrušila ty v červených šatech na jejich oslavě…měla bys je vysvléct a už nikdy nenosit!”
Nechápavě jsem zakroutila hlavou a zeptala se:
,,Ale proč? Co mu vadí na mých červených šatech?”
Stín se zasmál. Proměnil se v býka a vystrčil na mě rohy, vyhrkl:
,,Jeden z nich je býk a toho dráždí červená! Jestli chceš z věže, možná raději v jiných šatech?”
Připadlo mě, že přehání. Zívla jsem. Unaveně řekla:
,,Myslím, že tak to není, jen mě zbytečně děsíš!”
Vstala jsem od okna a šla si lehnout do obří postele. Bylo mi smutno. Kéž by se tu objevil Ohyn…všechny stíny zahnal a zůstal tu se mnou…
Křikla jsem na stíny:
,,Co když mi aspoň přivedete Ohyna?”
Stín u mě zašeptal.
,,To nejde, raději spi!”
To se jim lehko řekne. Nemohla jsem spát. Vstala jsem a šla zase k oknu, vzlykla:
,,Nevydržím tu!”
Rozhodla jsem se vyřvávat:
,,Ínemaku pomoc! Už tu nechci být!”
Stíny mě zkoušely uklidnit, ale nedařilo se. Po chvíli jsem se vyčerpaně zhroutila na zem. Napadlo mě.
,,Třeba by jste mi mohli pomoct dostat se k paní Karmíně?”
Ale dozvěděla jsem se, že poslouchají jen Marmondovy příkazy. Mají od něho nařízené, hlídat mě ve věži a zahánět můj stín.
Nešťastně jsem zůstala zhrouceně ležet na zemi… brečela za Ohynem, až jsem zaspala…
Zbudil mě Ohyn!
Myslela jsem, že se mi zdá, ale nezdál! Zašeptal mi.
,,Marmond s obrem odešli k Moranovi!”
To mě potěšilo. Ale pak stíny začaly na Ohyna útočit. Ohyn mě chytl do náruče a zmizel se mnou z věže. Ale Marmondovy stíny nás všude pronásledovaly. Napadlo mě, že probudím moje znamení, jen abych stíny zahnala. Ale Ohyn mi to rozmluvil, řekl, abych mu věřila, že si s tím dokáže poradit… Když se Ohynovi podařilo vystřílet na stíny všechnu jeho ohnivou sílu, stíny konečně zmizely…
🔥–Chvíli šťastná s Ohynem– ❤️
Ohyn byl oslabený. Chtěla jsem, aby se šel obnovit do léčivého ohně, ale Ohyn se tím nechtěl zdržovat. Zasyčel:
,,Ty stíny nezmizely jen tak! Určitě budou žalovat tomu zpropadenému Marmondovi, že jsi z věže venku.”
Zaprosila jsem.
,,Ohy prosím, musíme konečně něco udělat, už to dál takto nezvládám!”
Ohyn unaveně kývl.
,,Taky to už dál nezvládám…ale za Karmínou nepůjdeme!”
Zeptala jsem se:
,,Tak půjdeme k Silverovi do svatyně?”
Ohyn ztěžka povzdechl.
,,Ne, za Silverem nechci! To by mi obr neodpustil. Budeme se spolu jen tak potulovat po městě. Chci, aby nás spolu každý viděl!”
Na to jsem se zasmála.
,,Proč chceš, aby nás spolu každý viděl?”
Ohyn se taky zasmál.
,,Jen tak, aby obr nemohl říct, že jsme se zas někam zašili, tak se nezašijeme. Když on si jde s Marmondem za Moranem, my dva si jdeme užívat mnohem líp, než kdy oni!”
To se mi líbilo, objala jsem Ohyna. Šli jsme spolu nočním městem. Na náměstí byla pouť a kolotoče. Všude kolem řádili opilí piráti, smáli se a točili se na kolotoči.
Taky jsme se na ně museli zasmát, byla to legrace. Volali na nás, aby jsme se přidali. Tak jsme se s Ohynem usadili na kolotoč, ale ti piráti padali s kolotoče na zem. Váleli se po zemi i po kolotoči a kvůli nim se kolotoč zabrzdil. Chvíli jsme tam jen tak s Ohynem seděli.
Piráti se chovali moc hlučně. Raději jsme vstali a odešli. Když jsme procházeli kolem stánku s cukrovou vatou, jako by mi Ohyn četl myšlenky. Koupil jednu velkou cukrovou růžovou vatu na špejli. Podal mi ji.
,,Je pro tebe, místo kytky, nebo chceš raději kytku?”
Zasmála jsem se.
,,Nechci kytku, chci s tebou jíst cukrovou vatu!”
Ohyn se taky zasmál.
,,Dobře, pomůžu ti s tím…!”
Jak jsme jedli cukrovou vatu, strašně se spolu zalepili. Smáli jsme se víc, než ti všichni blázniví opilí piráti všude kolem. Ohyn na mě zahučel.
,,Musíš se umýt v kašně, máš ten cukr i ve vlasech!”
Tak jsem se zasmála:
,,Však ty taky!”
Pak jsme se umývali v kašně. Ohyn se tvářil divně zesmutněle. Zeptala jsem se ho.
,,Proč jsi smutný?”
Ohyn hned neodpověděl. Chvíli jsme stáli na náměstí u kašny.
Nakonec Ohyn rozhodl.
,,Jdeme za paní Karmínou!”
🌹–U paní Karmíny–🎵
Paní Karmína nás přijala ve svém apartmánu ve velkém hotelu. Ohyn se před ní poklonil a vysvětlil, proč jsme za ní přišli. Ona se usmívala, pak na to radostně zatleskala, oba nás objímala. Pozvala nás do baru na drink. U toho povídala o svém nešťastném milostném životě.
Nakonec se na mě zasmála a vydechla:
,,Máš opravdu moc hezké šaty, červená ti sluší!”
Tak jsem ji poděkovala. I za ty krásné červené šaty. Ale ona řekla něco s čím jsem nepočítala.
,,Tyhle šaty ale nejsou ode mě,” pokývala na mě:,,Ale jestli chceš, dám ti tak kouzelné šaty, že když tě v nich obr uvidí, splní ti hned každé tvé přání a zruší vám ten zákaz!”
Oba jsme se s Ohynem na sebe podívali. Polilo mě horko. Najednou jsem nevěděla, od koho asi mám ty červené šaty, když ne od paní Karmíny?
Zeptala jsem se:
,,Vážně jste mi neposlala tyhle šaty?”
Paní Karmína se rozesmála, zakroutila hlavou.
,,Opravdu ne…”
Hned na to vstala s barové židle, trochu se jí zatočila hlava. Kdyby ji její společnice nezachytily, upadla by.
Odvedla nás zpátky do svého apartmánu a pronesla.
,,Hele vy dva, udělali jste dobře, že jste ke mě přišli…”
Chytla mě za ruku a vedla do své šatny, pobídla mě.
,,Vyber si! Které šaty se ti nejvíc líbí?”
Ohyn užasl:,, Páni, to je třpytu, lesku a nádhery…”
Podívali jsme se na sebe. Zeptala jsem se ho:
,,Jaký by jsi mi vybral šaty?”
Ohyn pohl ramenem, sykl.
,,Na to se mi neptej!”
Paní Karmína se na to usmála.
,,Nechám vás tu, až si vybere, pomůžu ji převléct.”
Když odešla, tak jsme s Ohynem osaměli. Ohyn na mě zasyčel:
,,Možná byla chyba sem jít. Obr nám to nedaruje!”
Litoval Ohyn. Najednou mě chytl. Vyhrkl:
,,Musíme zpátky a hned!”
S tím jsem nesouhlasila. Začali jsme se spolu zlobit. Ohyn to myslel vážně a nezvládal, moji praštěnou náladu. Vyčetl mě:
,,Kvůli tobě přijal obr zpátky Marmonda! Určitě jsi do něho zamilovaná!”
To mě naštvalo.
,,Nejsem do Marmonda zamilovaná, co tě to napadlo?”
Ohyn zasyčel:
,,Jsi nemožná…přemluvíš mě k těm tvým bláznovinám a já to od obra schytám i za tebe!”
Tak jsem na Ohyna zakroutila hlavou.
,,Neschytáš! Paní Karmína se za nás u obra přimluví, nesmíš to hned vidět všechno tak černě!”
Ale Ohyn to černě viděl. Neměl náladu na moje praštěnosti a zmizel…
Osaměla jsem a zesmutněla. Ohyn to vzdal. Seděla jsem na zemi ve velké šatně paní Karmíny, schovaná mezi několika dlouhými šaty, převážně červenými. Podívala jsem se na ty svoje červené šaty. Do teď jsem věřila, že jsou od paní Karmíny. Od koho tedy jsou? Možná od krále Morana? Kdo ví…
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
Hlasité předčítání