Tak jsem dnes vytáhla z poštovní schránky velikou obálku a po otevření jsem si přečetla vzkaz tohoto znění :” Je zřejmé, že někdo z vaší rodiny bude muset po vašem odchodu převzít zodpovědnost za vyrovnání vašich posledních závazků.” Po detailním zkoumání jsem zjistila, že jakási pojišťovna se mě snaží vyděsit do té míry, abych s ní okamžitě uzavřela životní pojištění. Za tím účelem mi posílá i příslušné propagační materiály včetně přihlášky. Při každém otevření mého FB se objeví nabídka, kde si mohu pořídit příslušné pojištní nejlevněji.
To fakt potěší. Ještě před týdnem jsem házela do spamu reklamy typu- zaručený omlazující krém, účinky již po dvou týdnech, a jakási firma mi zarputile nabízela každý den nejkvalitnější vibrátory na našem trhu, dokud jsem jí nezablokovala přístup na můj mail.
A teď tohle. Už jen čekám, kdy mě osloví Společnost přátel žehu s nabídkou zaručeně pohodlné rakve, či krematorium se zárukou nejšetrnějšího zpopelnění.
Já se ale fakt ještě nikam nechystám. Existuje vůbec nějaká hranice vkusu, etiky a co já vím, obyčejné lidské slušnosti ?
Věřím, že pro běžného slušně vychovaného občana existuje . Ale reklama, ta má svá pravidla. Negativní reklama je také reklama a čím větší šok, tím déle si příslušnou firmu zapamatujete.
Vzpomínám si, jak po r. 89 v televizi vystřídala idylického pana Vajíčka placená reklama. To jsme ještě neznali, a tak jsme s údivem zírali , jak se zažraná špína stává celostátním problémem, pokud ovšem nepoužíváte ten správný mycí prostředek. Dodnes si pamatuji vtipnou reklamu” Ó Lanza mia,” kterou natočil Filip Renč. Tehdy jsem se divila, jak mohl sehnat tolik operních pěvců, kteří byli ochotni účinkovat v reklamě. Teď už vím, že honorář za toto krátké extempore možná předčil jejich honorář za vystoupení na nějaké kulturní akci pro supernáročné obecenstvo.
Koncem devadesátých a začátkem roku 2000 byly středobodem průměrné české ženy debaty o tom, s kterým práškem prát dočista do čista, za tím účelem nám předváděly špinavé oděvy svých dětí a partnerů , a s jásotem namáčely do příslušných pracích prášků. Česká žena té doby se vůbec dost nadřela, než vymyslela, který z čistících prostředků je ten pravý, ještě že ji poučil Mister Propper. Z radosti nad vyřešeným problémem potom rozverně pobíhala mezi vložkami s křidélky . Pokud ovšem neleštila wc do vysokého lesku. Muži v té době se v reklamách příliš neprezentovali s výjimkou přitroublého táty, který krade v lese stromek, slibuje dceři za hladovění zlaté prasátko, zatímco na ni se řítí z lesa divočák.
Jééé chce se mi křičet spolu s holčičkou.
Zvykli jsme si, reklama se začala míjet účinkem. Bylo nutno přitvrdit.
Televizní reklamy zesílily zvuk a naskakovaly nám během filmu v těch nejnapínavějších situacích. Ještě však bylo možno přepnout na jinou stanici. Někdy se tak podařilo sledovat i dvě stanice najednou, pokud jste byli schopni si neshlédnuté části děje domyslit. Ale tvůrce reklam jsme neošálili. Některé televizní stanice začaly vysílat reklamy ve stejný čas.
Vyřešila jsem to tím, že v televizi sleduji jen zprávy a dokumentární pořady, sem tam i nějakou tu pěveckou, či taneční soutěž. Zajímavé filmy pouštím z CD přes počítač na televizní obrazovku . Už mám docela solidní filmotéku.
Hlasité předčítání
Ano…škoda, že dnes není zakázaný alespoň podomní prodej a zasílání poštovní reklamy.
Člověk by si myslel, že tak jednoduchý zákon, jako výše uvedené, někdo navrhne a poslanci hromadně schválí. Ale tak to není, to by vadilo firmám, které takovou reklamu vesele dělají a zároveň sponzorují politické strany. Takže bohužel, peníze jsou dnešním měřítkem, ne morálka či etika. Smutné, ale skutečné.
Dobré téma pro fejeton.