.
V případě lidských dvojčat, které jsou pouze odrazem sebe sama bez vnější nebo skutečné reality, znamená tento stav, že jejich existence je plně založena na vnímání a simulaci vlastního obrazu, nikoliv na nějaké objektivní skutečnosti nebo původním „originálu“.
Jsou to jako kopie, které samy o sobě nemají žádný skutečný základ nebo referenci mimo svůj vlastní povrchový vzhled či vjem.
.
Takovýto závěr nutí k zamyšlení nad tím, jak dnes vnímáme realitu a identitu.
Pokud jsou například média, technologie nebo sociální sítě schopny vytvářet a šířit taková simulakra, pak se naše vnímání světa stává stále více závislé na simulacích, které již nejsou spojeny s nějakým „původem“ či „autenticitou“.
Dvojčata jako metafora tedy ukazují, že existence může být pouze odrazem nebo simulací sebe sama, bez skutečného vnějšího kontextu či reality.
.
Celkově lze tento závěr chápat jako kritiku současného stavu, kdy se skutečnost stává méně důležitou než její simulace, a identita či realita jsou nahrazovány jejich obrazy či reprezentacemi.
.
A jejich nositelé, popřípadě reprezentanti, v jisté míře jen jakýmisi zavražděnými.
Oběťmi.
.
.
Baudrillard, Jean. (2001) Dokonalý zločin.
.
.
[ bylo pokračováno – jakož ještě pokračováno i bude ]
.