Kapitola druhá: Awauii-Kawa.
Mladý a silný, takový byl Awauii-Kawa, “plachý kůň”. Můj otec mi je vzorem a má matka mi dala život. Chci se učit a chránit náš kmen. Smál jsem se na Mojí lásku Nibii-i, “kousek světla”. Zrovna jsme spolu seděli u řeky a hráli si jako že se budeme brát. Tohle je pojem pro bledé tváře, indiánský obřad se nepodobá tolik Vaší svatbě. “Nib, jdeme. Dost bylo legrace.” Nib mi přinášela do života klid. Nahatá, rovnou z vody vyskočila na koně. “Já jsem připravena vyrazit!”
”Kousek světla možná svítí ve tmě, ale teď je den. Kousek světla možná neví, že plachý kůň se nechá lehce zaujmout.” Pohled, který mi věnovala jako odpověď jsem pochopil, ale mrzelo mě, když takhle beze slova odjela. Nesnažil jsem se ji trapně dohnat, naopak, vzal jsem to delší a klidnější cestou. Chtěl jsem přemýšlet.
Když chci přemýšlet, dam si “eukalus mescaluss” takový kaktus, s kterým to hlavně nesmíš přehnat. Dojel jsem do nějakého kamenitého údolí. Už jsem se začínal trosku vracet do normálu. Horko Jak v pekle, došla mi voda a nevím kde jsem. Byl tam dům na obzoru, spíše taková chatrč. Na terase mě uvítal s puškou v ruce nějaký běloch. “Umíš anglicky?” Nic jsem mu neříkal, ukázal jsem na prázdný vak s vodou a snažil se mu naznačit, že nejsem ozbrojený. Nepochopil to a pořad na mě mířil tou zatracenou puškou.
”Indiane! Zabil jsi někdy bělocha?… Tak rozumíš vůbec anglicky? Jak se jmenuješ? Takové pravidlo indiánů při jednání s bělochy je, tvářit se naštvaně, nemluvit, aby vypadalo, že neumíš anglicky a čekat na vhodná slova. Teď byl můj okamžik. Jmenuji se Plachý kůň Proč se mě ptáš, jestli jsem zabil bělocha, proč na mě stále míříš a proč se tváříš jako by jsi si vrazil do zadku kůl? Chci jen vodu a odejít. Jestli mi jí nedáš, nevadí, je to tvoje voda.
Odložil pušku. “Támhle je studna, pak zmiz.” Teď jsem nevěděl jak to myslel, zase tak dobře anglicky jsem neuměl. Buď teda řekl běž se támhle napít, já mu poděkuju a půjdu se napít, nebo myslel: Tam je moje voda ale ty vypadni! Chvíli jsme na sebe koukali, asi mi to pomalu myslelo ještě z toho eukalu. “Kde jsi vzal tohle?” A ukázal jsem na cedrovou krabičku. “Indiáne, divoký nebo plachý koni zabij mě a postarej se o míjí kobylu. Já nedokážu ani jedno.” Když si bledá tvář dala něco z krabičky indiána je určitě zmatená. Působil na mě otevřeně a zoufale. “Zabit tě, by bylo snadné. Tvůj skalp a tvůj kůň, by mezi mými lidmi udělal dojem. Avšak ty nejsi můj nepřítel ani přítel, otázka tedy zní: Proč by plachý kůň měl pomáhat?”
Dále už si neměli co říct. Plachý kůň se šel napít ke studni a John seděl dále na terase.
Chladná voda z hloubky studny mi osvěžila tělo i mysl. Slunce už nepálilo, ale příjemně hřálo. Přišel jsem za Johnem na terasu, ale už bez nervozity ze sjetého bělocha s puškou a bez koncových účinku eukalu. “Krásný den, vidím mladého a silného muže! Proč si bledá tvář chce vzít život?”
”jmenuji se John. Nevím nic o světě. Nevím kdo jsem a teď tedy nevím, jestli mám hledat svojí cestu a nebo jít cestou, kterou mi určil osud.”
Plachý kůň se zamyslel nad Johnovymi slovy. “Myslím si, že jsme stejní Johne. Příprav si koně a pojedeš se mnou. Vy bledé tváře máte taky dvě jména ne?”
“Ano, jmenuji se John Brandon.”
Bez otázek a dalších řeči jsme už byli na cestě směrem k území mého kmene.
“Johne Brandone, až přijedeme do naši osady, nebude na mě rozhodnout o tvém životě.” John vůbec nezměnil výraz, ani tempo jeho dechu. “Jsi odvážný a hloupý, ale my indiáni říkáme: Čím více hloupý tím více jistý, čím více chytrý, tím více zmatený. Ty jsi zmatený, nemůžeš byt hloupý, Johne Brandone. John se chtěl zeptat, jestli tedy nejchytřejší člověk na světě je zmatený blázen, a hlupák hrdina, sebevrah. Tohle byla vlastně odpověď a ani jedno slovo John nepustil ústy ven ze své mysli. “Johne víš ze indiáni jedí bělochy? Vlastně můžou jist i sami sebe! Teď už John znejistěl. “Ty divoký koni, jaký má vlastně smysl, že pojedu s tebou?” Plachý kůň to nevydržel a začal se smát. Johnovi to hned došlo a taky odhodil konečně tu smutnou a kamennou tvář. “Když tomu propadneš můj příteli Johne, tak v té propasti budeš napořád, ale když to nikdy nepoznáš, nikdy nenajdeš odpověď na tu otázku, kterou jsi mi kladl na terase. Nezáleží jestli jsi hloupý nebo chytrý, ale kolik toho zvládneš. To je zase jiná schopnost naši mysli, kterou ti chci teď ukázat.
Hlasité předčítání