Ďakujem Annie Jackson.“
Jane dočítala list trochu prekvapená a trochu rozhorčená, vstala a bez slova vyšla zo salónika. Annie jej pripomenula spomienky, ktoré pred nedávnom musela zas počas procesu prežívať, aj keď sa ich snažila všemožne potlačiť. Pomalí kráčala k prípravovni, odkiaľ už z diaľky počula tiché vzlykanie a rozhovor Annie.
„…ocko prečo si to musel spraviť? Bolo by lepšie, keby si bol doma a nie vo vezení. Čo si teraz počnem sama?“
Chvíľu ticha, kým rozprávala druhá strana.
„Nesklamal si ma, sklamal si seba, keď si dostal to miesto si bol pyšný, kam si to dotiahol a pozri sa teraz kde si? Zničil si všetko na čom si posledné roky a od smrti mami pracoval ešte viac. Nemal si sa hanbiť mi povedať, že to nezvládaš. Mal si prísť za mnou a všetko mi povedať. Mohli sme sa uskromniť, teraz ty si vo vezení, mamka na cintoríne a ja, čo bude som nov na to si nepomyslel?“
Zas na chvíľu nastalo ticho, prerušované plačom Annie.
„Keď si vo vezení, na tvoje ospravedlnenie a ľútosť je neskoro. Vôbec si nepomyslel na mňa.“
Annie položila mobil na stôl a zapla hlasný odposluch, aby si uvoľnila ruky a mohla utrieť slzy z očí a vyfúkať nos.
„….vždy som myslel na teba, všetko čo som robil som robil pre teba. „
„Áno, tak keď si to robil pre mňa, prečo si vo vezení?“
„Annie, odpusť mi, je mi to nesmierne ľúto. Budem musieť končiť, Prišiel pre mňa strážnik, keď budem vedieť do ktorej väznice ma odvezú, ozvem sa ti, Ahoj Annie, ľúbim ťa dieťatko.“ Aj v jeho hlase bolo počuť plač.
„Ahoj ocko, aj ja ťa ľúbim, dávaj si pozor.“
Annie zložila hovor a po lícach sa jej kotúľali slzy. Sedela pri stole s telefónom v ruke. Keď zbadala Jane, ktorá k nej vošla do prípravovne, rýchlo sa postavila a chrbtom ruky si ich utrela z tváre.
„Stalo sa niečo Annie?“ Opýtala sa Jane, aby zakryla, že si vypočula hovor medzi ňou a otcom.
„Áno, myslím, že ten list som písala zbytočne, otec mi nepovedal, kedy bude hlavné pojednávanie a to bolo dnes, sudca vyniesol pred chvíľou rozsudok vinný a odviedli ho rovno do väzenia. Dostal osemnásť rokov, práve mi volal a veľmi sa mi ospravedlňoval.“
„Annie, rozsudok nezmeníme a ja osobne ani nechcem, poznám tvojho otca z inej stránky, ako sa zachoval je nečestne, ale ty nemôžeš pykať za jeho chyby až sa stretnem s AJ-om porozprávam sa s ním a nájdeme riešenie.“
Odtrhla zo zápisníka na stole jeden list a napísala svoje číslo.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Koncept tajemného dobrodince, který mění lidské osudy, je velmi milý a nese krásnou myšlenku o druhých šancích a laskavosti. Zápletky jednotlivých postav se hezky prolínají, což vytváří pocit velkého, propojeného světa. Na druhou stranu je děj místy až příliš pohádkový a naivní (např. okamžité vyřešení všech problémů penězi, Melánii operující v sanitce bez plné kvalifikace), což textu ubírá na uvěřitelnosti. Zkus příště hrdinům postavit do cesty více překážek, které budou muset překonat sami, bez zásahu zvenčí.
Atmosféra – ★★★★☆
Emoce postav dokážeš vykreslit velmi přesvědčivě, ať už jde o zoufalství dcery závislého otce, nebo o úlevu matky, která našla bezpečí pro své dítě. Text má velmi příjemnou, hřejivou a pozitivní náladu, která čtenáře snadno vtáhne a vyvolá v něm pocit naděje. Velmi dobře fungují i scény prozření a usmíření, například u Hannah, kde je přerod postavy uvěřitelný a lidský.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh má velmi svižné tempo a čte se jedním dechem, plynulost děje je tvou velkou předností. Dialogy posouvají děj kupředu, i když občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací čtenáři než jako přirozená konverzace. V textu se nachází větší množství gramatických chyb (např. předložky s/z, shoda přísudku s podmětem, interpunkce) a překlepů, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský talent a schopnost udržet čtenářovu pozornost jsou zřejmé. Zaměř se do budoucna na pilování stylistiky a text bude skvělý.
Celkové hodnocení:
Tvé dílo je nesmírně milým a hřejivým čtením, které připomíná moderní pohádku o tom, jak laskavost dokáže měnit svět. Máš skvělý cit pro propojování osudů různých postav a udržení čtenářovy pozornosti díky rychlému spádu událostí. Pokud zapracuješ na větší realističnosti zápletek a pečlivější korektuře textu, posuneš své psaní na úplně novou úroveň. Jen tak dál, máš v sobě velký potenciál a tvé příběhy mají srdce!