Tak blízko srdci hudbou zní mi baroko,
Bach, Händel, Purcell, Vivaldi či Telemann,
duch jejich skladeb pozvedl lid vysoko
do říše nebes, kam Bohem byl povolán.
Tou dobou ctil se život stejně jako smrt,
žít natož pak umírat málokdo měl strach,
chrám plný chrličů a roztodivných zrůd
byl známkou prozření, že vše se mění v prach.
Tam radost brala sílu z prostých věcí dne
a smutek měnil v rozkoš onen krásný chór,
jenž z kúru ohlásil: Zlo peklu propadne!
Te Deum laudamus pak mocně zahřměl sbor.



















