4. 🎭 Spor kvůli novým šatům
Dostala jsem od Morana strašně hezký bílý šaty, skoro jako svatební!
Norman na to brblal: „Cos jí to dal za šaty, ses zbláznil!”
Když byl konečně Norman za pomocí posluhovačů spokojeně upravený a prohlížel se ve velkém zrcadle, chystal se za bandou na palubu ke stolu, měl i hlad, ale nechtěl Moranovi dovolit, aby mi oblíkl ty šaty, vadilo mu to, hučel a bručel:
„Hned ji dones jiný šaty! V těchhle přeci jen tak nemůže ke stolu!”
Jenže Moran mi ty šaty už nasadil, měla jsem je na sobě i přes Normanovo bručení.
Byly to moc krásný šaty, bílý a třpytivý, dlouhý, jako pro nevěstu a Moran nechtěl, aby mi Norman ty šaty chtěl vysvléct. Vzal mě do náruče a utíkal se mnou před Normanem, smál se, vyběhl schody a usadil se i se mnou ke stolu, mezi hádající se bandu.
Všichni ztichli, udiveně si prohlíželi mě i Morana, pak se stará pirátka zeptala:
„Koho je ta nevěsta?”
V tom se tam přiřítil Norman a stará pirátka mu padla do náruče, objala ho a řekla:
„Tak kde jsi se nám zdržel? Už jsem myslela, že se ti za námi ke stolu nechce!”
Norman ji odstrčil, naštvaně mě vzal od Morana a usadil se i se mnou vedle Morana a znovu na něho zabručel:
„Poruč těm svým rudohlavkám, aby ji donesly jiné šaty!”
Ale Moran pozvedl pohár a s úsměvem pronesl:
„Dnes oslavuju narození své první vnučky! Stal jsem se dědou a připíjím všem krásným ženám!”
Všichni si s Moranem připíjeli na štěstí a oslavovali, i Norman přestal konečně řešit moje šaty…
Ale stará pirátka s tím po chvíli začala znovu. Asi ji vadilo, že se Norman za mně před ní schovává a zahučela:
„Tak co teda s tou nevěstou? Kde pak má ženicha, hm?”
Lokla si s flaše a přiblížila se k Normanovi. Norman jí varoval: „Dej si pozor a moc se nepřibližuj!”
Moran se mě zeptal: „Řekni, koho by sis vybrala za ženicha? Kdo by to byl?”
Norman zabručel: „Raději to neříkej! Nemusí to nikdo vědět!”
Moran na to kývl: „Jen ať to řekne! Vsadím se, že to stejně vím!”
Tak jsem potichu řekla: „Ten kterýho si přeju patří jen obrovi a obr to asi nikdy nedovolí, aby byl můj ženich!”
Na to se zasmáli, i když na tom není nic k smíchu, pirátka brblala…„no, to teda nedovolí!”
Pak pirátka zahučela:
„Takže nevěsta je bez ženicha! To je smůla a velký neštěstí! Možná je takto ustrojená, aby si pro ni přišla samotná smrt! Aby místo svatby měla raděj pohřeb…!”
Norman na ni zabručel:
„Prosím tě, už nemel! Jsi ožralá a ani se nehodí, abys tu takto vrávorala a vynášela nad ní ty tvoje opilecký úvahy!”
Pak k pirátce přistoupila její dcera a ještě za pomocí jednoho námořníka odvedli pirátku raději pryč. To už byl ale Norman docela rozhozený, sice se před tím docela dobře najedl i napil, ale pirátka mu pokazila náladu. Moran mu nabídl kytaru, aby něco zahrál, ale Norman to odmítl. Vstal i se mnou a rozloučil se se všemi. Unaveně na Morana zahučel:
„Vidíš jak jsem unavený, jde se spát!”
Moran na něho křikl, aby přišel zítra! Norman jen mávl a odcházeli jsme. Cestou do svého hradu pořád něco bručel. Taky jsem byla unavená. Ale nepřestala jsem myslet na Ohyna…





















