Má radši botaniku
nebo bukkake?
Či snad chce presidenta hanebně hanobit?
Nebo ho přímo mlátit, ano, bít?
Nenávist k němu chovat
jako k bělochovi mulat?
Do buranů a tupých hovad
mu lát?
To snad ne, vždyť Miloše má každý rád,
jak rád měl Milouše paměti blahé…
Za noci vlahé,
kdy luny stříbrný svit
v zahradě pohladí akáty
a na stěně mé staré plakáty,
na nichž vedle sebe Sweet a Sid,
jichž dávno jsem syt…
Než ty hvězdy pohaslé raději mám Emu!
Ema se usmívá, neví čemu,
snad při vzpomínce na Volanty tenkrát v Jamu…
I já měl tam onehdy na Zeměžluči trému,
šel jsem z extrému do extrému,
z experimentu do experimentu,
z exkrementu do exkrementu,
ze straček do hoven…
Jak z toho ven?
A tak kabát jsem svlékl –
jen svlékl, ne převlékl -,
ten kabát těžký, prastarý,
po pradědovi prahavíři;
na půdě, kde prach výři víří,
tam on kdys visel,
praděd v tom kabátu,
když rudá chátra k moci přišla pučem…
A tak se tu tlučem´,
já a můj kabát;
zabereme, hej, hou, let´s go!
Tak kopni do tý bedny,
bedňáku zabedněný,
a ty, headlinere, nech hraní!
To my jsme ta předkapela,
co přijde po tobě,
to my jsme ta potopa!
Před kapavkou předkožka nechrání
a punk je degradací rock´ n´ rollu…
Vy apologeti ghetta, kordy své taste!
Vy pasáci, paste, a vy, kozy, vše spaste!
Dnes už ne spasení, nýbrž spásání
modem je vivendi!
Modem a router a wifi
není už sci-fi,
leč realita tvrdá a drsná a hustá
a duše pustina pustá
jak uherská pusta,
jak post poustevníka na poušti;
každý slov plná ústa,
jen tlachá a tlachá
a nepouští si Bacha ni Mahlera,
No já ve skutečnosti do šuplíku nepíšu, vyšlo mi už 14 knih, tato báseň je z mé nejčerstvější, právě vyšlé sbírky Jak básníci bojují s islámem (152 str., 120 Kč + poštovné, kdyby snad měl někdo zájem…).