Má radši botaniku

nebo bukkake?

Či snad chce presidenta hanebně hanobit?

Nebo ho přímo mlátit, ano, bít?

Nenávist k němu chovat

jako k bělochovi mulat?

Do buranů a tupých hovad

mu lát?

To snad ne, vždyť Miloše má každý rád,

jak rád měl Milouše paměti blahé…

Za noci vlahé,

kdy luny stříbrný svit

v zahradě pohladí akáty

a na stěně mé staré plakáty,

na nichž vedle sebe Sweet a Sid,

jichž dávno jsem syt…

Než ty hvězdy pohaslé raději mám Emu!

Ema se usmívá, neví čemu,

snad při vzpomínce na Volanty tenkrát v Jamu…

I já měl tam onehdy na Zeměžluči trému,

šel jsem z extrému do extrému,

z experimentu do experimentu,

z exkrementu do exkrementu,

ze straček do hoven…

Jak z toho ven?

A tak kabát jsem svlékl –

jen svlékl, ne převlékl -,

ten kabát těžký, prastarý,

po pradědovi prahavíři;

na půdě, kde prach výři víří,

tam on kdys visel,

praděd v tom kabátu,

když rudá chátra k moci přišla pučem…

A tak se tu tlučem´,

já a můj kabát;

zabereme, hej, hou, let´s go!

Tak kopni do tý bedny,

bedňáku zabedněný,

a ty, headlinere, nech hraní!

To my jsme ta předkapela,

co přijde po tobě,

to my jsme ta potopa!

Před kapavkou předkožka nechrání

a punk je degradací rock´ n´ rollu…

Vy apologeti ghetta, kordy své taste!

Vy pasáci, paste, a vy, kozy, vše spaste!

Dnes už ne spasení, nýbrž spásání

modem je vivendi!

Modem a router a wifi

není už sci-fi,

leč realita tvrdá a drsná a hustá

a duše pustina pustá

jak uherská pusta,

jak post poustevníka na poušti;

každý slov plná ústa,

jen tlachá a tlachá

a nepouští si Bacha ni Mahlera,